16. 11. 2018, autor: Nikl Team
Je těžké uvěřit, že legendární závod World Carp Classic letos oslavil již svou dvacátou reprízu a byla to oslava nad míru povedená. WCC 2018 se znovu jako minulý rok, konalo ve svém spirituálním domově na francouzském Lac de Madine. Jezero jako by si samo uvědomovalo váhu dvacátého ročníku a posílalo po celou dobu klání závodníkům jeden rybí klenot za druhým. Bylo těžké si představit, že by šlo překonat loňský ročník, kdy se tahali neuvěřitelní kapři a celý závod byl vypointován téměř pohádkovým vítězstvím Tima Paisleyho a Lee Jacksona. Leč stalo se, a opět u toho nechyběl náš Nikl – Carp´R´Us tým!
Do Francie vyrazila léty prověřená (a úspěchy ověnčená) trojice ve složení Karel Nikl, Jan Dadák a Jakub Erhart a trio jsem doplnil já (Radek Holub) na pozici fotografa, příležitostného kameramana a tvůrce on-line přenosu. S Honzou jsme do Francie vyrazili již v pátek zhruba s 5 hodinovým náskokem na Karla s Kubou. Cesta proběhla maximálně klidně a my se během necelých 8 hodin dostali na místo určení. Vydatný spánek přišel vhod a ráno po probuzení jsme již byli kompletní a v obležení dalších Čechů. WCC 2018 se zúčastnili pouze 4 české týmy, kromě nás, ještě druhý Carp´R´Us tým (Nikl CRU Riders) ve složení Tomáš Slavík, Petr Korbička a Michal Savruk, poté mančaft Robert Rizman, Josef Fasko a do čtveřice „trojka“ František Slingr, Jan Rott a Miroslav Brchl. Sobotní den se nesl ve znamení určité aklimatizace, proběhla registrace týmů a v neposlední řadě proběhla úvodní párty. Ve Francii vládlo slunné počasí, na přímém slunci pořád léto, ale v nočních hodinách šla teplota rychle dolů a dávala tak rychle vzpomenout, že podzim je za dveřmi. Žádná výrazná změna zatím na obzoru hlášena nebyla, byli jsme zvědaví, jak budou na panující podmínky reagovat kapři, a hlavně jak vyjde večerní los…
Vzpomínka na památný ročník 2016
Máme „forhont“! Sen všech zúčastněných, ale…
World Carp Classic mělo vždycky skvělou atmosféru, ale dvacáté narozeni ji posunuli ještě kousek dál. Již úvodní vlajkový pochod chvílemi naháněl husí kůži – úsměvy, pohoda, přátelství. Ostrý předěl však znamenal začátek losování lovných míst, najednou bylo doslova hmatatelně cítit napětí všech zúčastněných – nyní se rozhodovalo o budoucnosti, o tom, kde stráví příští týden. Může z toho být životní zážitek, ale taktéž „7 denní kemping“. Karel si během registrace vytáhnul číslo 31 a právě tolikátí vyrazili kluci k osudí. Chvilka napětí a Karel v ruce třímá číslo 40. Kde je proboha číslo 40?! Během několika vteřin máme jistotu, že máme forhont čili krajní místo v zátoce s obrovským prostorem pro rybolov. Krajní místa jsou snem rybářů na většině závodů, ale Lac de Madine a jeho složité zátoky mohou být také neřešitelnou pastí – mělčiny a zelené peklo, tvořené bujnou, vodní vegetací. Zátoka „smrti“ nebo kapří ráj? To se dozvíme až ráno a po vyplutí na vodu.
Úvodní vlajkový pochod chvílemi naháněl husí kůži – úsměvy, pohoda, přátelství
První pohled dobrý, ale bude to boj!
Brzy ráno si klestíme cestu k vylosované čtyřicítce. Vychází slunce a jeho oranžové paprsky tvoří při průchodu mlhou, jež zlehka leží na Madine kýčové obrazce. Z losu máme mírně optimistickou náladu, avšak podvědomě všichni cítíme, že tak jednoduché to nebude.
První pohled na vodu je famózní – máme celý konec zátoky pro sebe, je to jako mít pro sebe celý, středně velký revír. Jinak na břehu klasická Francie – krásný habrovo-dubový les, poté zhruba dvaceti metrový pás rákosí a až zde je možné usadit stojan, případně vidle. Ze zvědavosti si po dokončení tábora beru broďáky a jdu si prošlápnou několik desítek metrů v rákosí a přilehlých mělčinách. Doslova to tu kypí životem! Malé štiky, velcí perlíni, raci, nejrůznější mlži vršící se v sedimentu, stovky žab a nepřeberné množství hmyzu. Po kaprech však zatím ani vidu, ani slechu! Taktéž potvrzuji, že velká část naší zátoky je hodně mělká a hojně zarostlá vegetací. Rozhodující bude výjezd na člunu, teprve potom budeme mít relevantní informace o tom, co nás v týdnu zhruba čeká.
Strategie? 4 hodiny po startu jsou nástrahy stále na břehu!
V našem tábořišti proběhl druhý los – Karel bude lovit vlevo, Honza vpravo. Postupně vyrážejí na vodu a napjatě čekáme, jestli objeví něco zajímavého. Honza nachází několik slibných ok v hustém porostu. Hloubka maximálně do 2 metrů a tráva… ta je zkrátka všude! Ale najít tu pěkné tvrdé plácky není nemožné. O něco lepší situaci má před sebou Karel, který se dostane až na původní říční dno, kde jsou k nalezení opěrné body jako pařezy na dně, stará zatopená salaš, nebo nepokácené stromy. S místy jsme tedy více méně spokojení, kluci dokonce spatřili zhruba 12kg šupináče. Chvilku otálel v křišťálově čisté vodě a pak během okamžiku zmizel v travinách. Otázkou stále bylo, jestli tu budou i ti správní kapři? Pokud myslíte na bednu, přes kombinaci minimálně 3x 20kg nejede vlak. Naše místo bylo sice úchvatné, ale přece jen jsme byli na konci zátoky tak trochu odříznutí. Vezměte v potaz, že před námi zátoku zašňůruje 9 týmů. To máte 36 napnutých vlasců!
Kluci se tedy odhodlali k poměrně odvážné taktice – ve chvíli, kdy byl ve 14:00 závod odstartován, u nás panoval maximální klid. Ostatní mančafty, udělali přesně to, co jsme čekali – flotila plavidel vyrazila na vodu a začala pokládat montáže. V tu chvíli nastoupila naše strategie - co udělají kapři, když se jim nad hlavami spustí takový cirkus? Vyjedou jednou stranou ven a druhou k nám do zátoky, kde v tu chvíli panoval absolutní klid na výměře několika stovek metrů! A dali jsme šupináčům čas, i 4 hodiny po startu byli naše nástrahy stále na břehu.
Hodně velká radost – na počest několika posledních vítězů, byly vyrobeny pamětní medaile v limitované edici!
Hloubka maximálně do 2 metrů a tráva… ta je zkrátka všude!
Kapři tu jsou a ne malí!
Se soumrakem už jsou naše pasti rozmístěné. Kromě osvědčeného boilies Devill Krill padla volba na testovanou novinku pod názvem 68 a do hry se taktéž dostal tygří ořech. Po zavezení na jezero okamžitě padá příjemný chlad a my se kocháme pohledem na svítící monument na kopci nad jezerem, jeden ze symbolů jezera. První záběr přichází zhruba v půl druhé ráno, nekompromisní jízda z koryta. Na místě je spousta vázek, a tak musí Karel několikrát „kotvičkovat“, ale počíná si zkušeně a přiváží na břeh prvního šupináče. Není velký, 12,6kg, ale zvedá morálku celému týmu a zároveň je jistým uklidněním, že zde kapři jsou a krmí se. Do rána přišel ještě jeden záběr, avšak téhle rybě se podařilo uvolnit v travách.
Karel okamžitě položil montáž na místo a při cestě zpět si všimnul v kuželu světla čelovky, jak opodál doslova levituje pod hladinou krásný lysec na minimálně 15kg! Opravdu tu jsou a nejsou malí…
Nádherný lysec - pohled na místní kapry, to je prostě radost |
Voda před námi neskutečně ožila!
Dopoledne po prvním nočním dobrodružství bylo klidné. Na zrcadlově klidné hladině se jen líně klouzali stovky bílých peříček, která tu zanechala velká hejna labutí. Labutě se chovali poměrně plaše, ovšem jednou za čas, se některé z nich podařilo zamotat do napnutých šňůr a spustit falešný poplach. Kolem oběda se situace začala měnit a hladinu rozčeřil vítr. Chvíli na to se Honzovi rozjíždí prut, konečně z mělčiny! Netrpělivě jsem postával u prutů a čekal, kdy kluci dorazí zpět, bohužel za záběrem byl malinko jiná příběh, než jsme si všichni přáli. Na montáži byl už nějakou dobu zaseknutý velký perlín, na kterého poté zaútočil sumec. Stejný prut se ozývá i kolem 5 odpolední, žádná jízda, bobina spíše poskakuje na místě. Že by zase sumec, lín, nebo cejn? Kdepak, jednalo se konečně o kapříka. Malinký (6,5kg), ale co mu chybělo do velikosti, to doháněl svým vzhledem. Krásné sluníčko, jehož hřbet byl temně černý. Fešák, který by se v budoucnu mohl stát ozdobou Madine.
Na jezero se zvolna snesl soumrak a s ním voda před námi neskutečně ožila! Hmyz, žáby a hlavně ryby, všechno v pohybu. Několikrát se v dáli ozval mohutný závar, při jehož výbuchu se skoro zastavovalo srdce. Člověk cítil, jak masivní musela ryba být!
Pohled na místní kapry, to je prostě radost
Hodinu po setmění nás z rozjímání probral jeden z Karlových prutů. Neskutečná jízda, kdy si ryba brala metr za metrem a nehleděla napravo nalevo! Kluci rychle skáčou do člunu a vyráží za kaprem. Podle pohybů čelovky na hladině, je nám jasné, že se opět musí kotvičkovat. Karel později vyprávěl, že kapr byl natvrdo uváznutý a situace vypadala bledě, stačil však šikovný manévr s člunem a šňůra se uvolnila. Karel s šibalským úsměvem sděluje, že je lepší a 15kg mít asi bude. Po rozepnutí podložky jsme však vybuchli smíchy, protože masivní lysec měl hodně přes zmiňovaných 15kg. Tahle ryba už byla zajímavá. Perfektní, silný válec, kterému rozhodčí za doprovodu média týmu navážili 18,7kg a noc byla stále na začátku! Někdy ale věci nejsou tak, jak se na první pohled zdají…
Otevřel jsem oči a zjistil, že je již světlo. Zašmátral jsem po telefonu a bylo celých 7 hodin! Celou noc již nic nepřišlo. Přitom kapři se krásně ukazovali. Z debaty o tom, co je špatně, konečně kluky vytrhuje dalších Karlův záběr. Po nezbytné práci s kotvičkou, dostal Karel do podběráku krásnou francouzskou kuličku! Nádherný lysec - pohled na místní kapry, to je prostě radost. 13,55kg a tím pádem měníme našeho nejmenšího kapra na úlovkové listině. Tři kapry na pěkných vahách máme, teď už je jen postupně zaměnit, za ještě větší kousky.
Trochu pozitiva přineslo odpoledne posledního dne, kdy bylo vidět, že nástrahy již opět atakují drobné rybky
Tohle byl lysec, jenž nás již reálně posunul do boje o přední příčky
Nálada byla výborná a byla ještě lepší, protože po obědě se konečně naplno rozjíždí i jeden z Honzových prutů! Na vodě se odehrál parádní, adrenalinový souboj, kdy kapr několikrát proletěl trsem trav a Honzovi se jej neustále nedařilo podebrat. Došlo to až do fáze, kdy musel Kuba podebrat velký trs zeleně a poté se nezbývalo než modlit, že tam někde ryba bude. Nebudu Vás napínat, byla! Tohle byl lysec, jenž nás již reálně posunul do boje o přední příčky – rozhodčí zahlásil cifru 20,9kg. Cítili jsme, že ročník 2018 by v našem případě mohl napsat opět velký příběh, a ještě více nás v tom utvrdil další Honzův záběr. Ten sice bodovaným kaprem neskončil, kapr se vyříznul, ale věděli jsme, že tu kapři jsou, krmí se a my je v podstatě nerušeně můžeme lovit. Byla teprve středa a pohyb v tabulce na předních příčkách nebylo radno přeceňovat. Nadalo se však upřít, že to bylo hodně dobře rozehrané. Kdyby nám v tu chvíli někdo řekl, že do konce závodu již bodovaného kapra neuděláme, měli bychom ho za blázna, ovšem rybář míní a příroda mění…
Tohle byl lysec, jenž nás již reálně posunul do boje o přední příčky – rozhodčí zahlásil cifru 20,9kg
Tvrdý pád do reality
Doufali jsme, že noc ze středy na čtvrtek bude naše, že se nám povede minimálně jeden opravdu velký kapr a my tak potvrdíme dobré výsledky uplynulých hodin. Leč nestalo se, taková je rybařina - nebodovali ani týmy po naší levé ruce. V celé zátoce se nechytilo vůbec nic. To se ovšem nedá říct o ostatních částech Madine. V noci se nachytali opravdu krásné ryby - 6 kaprů přes 20kg, které korunoval úlovek Zélanďanů o hmotnosti 27,2kg! Borci z Tichého oceánu přidali navíc ještě další rybu na rovných 20kg a posunuli se do jasného vedení. Tohle byl náskok, který se dal již těžko smazat.
Kolem páté večerní to již bylo 24 hodin bez záběru, posledním záběr jsme dostali předchozí den kolem 16:30 a od té doby hlásiče umlkly. Zátoka byla úplně bez života, jaká změna oproti včerejší noci. Na hladině nebyl jediný člun, neukazovali se ani perlíni a další droboť. Přitom tu ryby při pohledu skrz křišťálově čistou vodu 100% byly, jen se z nějakého důvodu nekrmily a působily trochu apaticky. Mohlo to mít na svědomí prudké ochlazení, které bylo hlášené na pátek. Co s rybami udělá zítřejší den? Rozjezdí se to? Cítí již přicházející změnu a ustane aktivita absolutně?
Zátoka je odříznuta od okolního dění
Povětrnostní podmínky doznali skutečně výrazné proměny. Od rána foukalo, citelně se ochladilo a v pravidelných intervalech nás doprovázel déšť. Co se nezměnilo, byla aktivita ryb. Kluci makali na 110%, stupně vítězů byly stále na dohled (ze 6.místa nám na 3. scházely pouhé 3kg), ale hlásiče mlčely. Změna nástrah, zjemnění montáží, nová místa – bez úspěchu. Přitom zbytek jezera se těšil z proměnlivého počasí a záběry neustávaly, spíše naopak. Naše zátoka, jako by byla odříznuta od okolního dění.
Trochu pozitiva přineslo odpoledne posledního dne, kdy bylo vidět, že nástrahy již opět atakují drobné rybky, Honza zdolal během převážení montáže zhruba 7kg kapříka a celkově bylo znát, že se zátoka pomalu dostává do formy. Stále mohla rozhodnou poslední noc, teoreticky to stále bylo o dvou záběrech, dvou velkých rybách. Nadnesené, ale ne nereálné…
Až do dna…
Kolem 9 večerní se naším ležením rozezněl táhlý tón Karlovo příposlechu. Borci natěšeně vyrazili do vln Madine. Zdolávání trvalo dlouho, a my s Honzou tušili, že by tohle mohl být ten správný kapr, který nás vrátí do boje, avšak nestalo se tak. Pomyslný nápoj hořkosti bylo třeba vypít až do dna, jednalo se o zhruba 90cm sumce, kterého Karel vytáhnul i se zhruba 10kg pařezem. Nutno podotknout, že jsme celou situaci i každý den brali s humorem. Jestli se dařilo nebo ne, na čtyřicítce se stále ozýval smích a vládla dobrá nálada.
Ráno, těsně před koncem klání Karel dostává další ukázkovou jízdu, ale znovu si s námi zalaškovala pouze jedna z labutí, byl to konec našeho účinkování na WCC 2018.
Jak už to, tak bývá, vytoužený záběr od kapra přišel zhruba hodinku po skončení závodu! Útěchou nám mohlo být, že svou velikostí by nás kapr v pořadí stejně nikam neposunul, a tak nám jen udělal radost, jako rozloučení s Lac de Madine. Kluci dělali, co mohli, ale dění posledních hodin je posunulo na 9.místo a malou útěchou bylo, že čtvrtý rok po sobě vyhráli týmovou soutěž. Za daných podmínek zavládla spokojenost, sice to v polovině závodu vypadalo lépe, jenže takto už to na velkých akcích chodí.
Pomyslný nápoj hořkosti bylo třeba vypít až do dna, jednalo se o zhruba 90cm sumce, kterého Karel vytáhnul i se zhruba 10kg pařezem
Karlův talisman budí pozornost všech fotografů
Jak už to, tak bývá, vytoužený záběr od kapra přišel zhruba hodinku po skončení závodu!
Rekordní narozeniny
Na každý pád bylo výroční WCC naprosto famózní akcí, při které se nachytalo neuvěřitelné množství opravdu velkých kaprů (36 kaprů přes 15kg, 22 kaprů přes 20kg a průměrná váha úlovků - 15,6kg), překonala se řada rekordů a mimo jiné se ulovil nejtěžší kapr v historii WCC -Jasmine Schusterová a Rene Jauker z Rakouska, ulovili monstrózního lysce s vahou 29,80kg. Zajímavostí je, že se jedná o stejného kapra, který rekord držel do této chvíle. Před 10 lety vážil 28kg.
Absolutním vítězem se stali pánové z Nového Zélandu. Marius Koekemoer, Jacques Niehaus a Thomas Thibaud, letěli přes půl světa, aby pochytali kapry o hmotnosti 27,20kg, 21,80kg a 20,00kg, o celkové váze 69 kg. Titul Champion of Champions získal zkušený kaprař Thomas Müller – všem umístěným i zúčastněným gratulujeme!
World Carp Classic ve všech směrech potvrdilo, že je právem nazýváno mistrovstvím světa v lovu kaprů a my se už teď těšíme na další ročník, které bude i třetí rok po sobě hostit Francie a kouzelné Lac de Madine!
Radek Holub