Příval emocí aneb IBCC 2018

Když se před Vámi poprvé objeví plocha jezera Balaton, tak trochu se zatají dech a na mysli okamžitě vytane otázka -  tady budeme hledat kapry? Z některých míst vypadá, že je nekonečné, a i proto se mu přezdívá maďarské moře. Proporce 592 km², délka 77 km, šířka 14 km a délka pobřeží 236 km si to jednoznačně zaslouží a střet velikosti vodní plochy a zarybnění jezera nemusí rybářům dělat těžkou hlavu, protože se podle mého názoru jedná o jednu z nejlépe zarybněných lokalit v Evropě. Důkazem jsou nesčetné úlovky kaprařů během celého roku, fantasticky dopadly i minulé ročníky IBCC, a pokud strávíte v okolí, nebo přímo na jezeře minimálně pár dní, budete neustále konfrontování s důvody, proč tomu tak je.

Poslední večer dorazili i kluci ze slovenského Nikl týmu. Touhle fotografií pro nás končí letošní IBCC - úžasný závod v každém ohledu a mám pocit, že se na něj bude ještě dlouho vzpomínat.

Život má smysl pro ironii

Do dějiště klání se z Čech přesouváme s Karel Niklem s mírným zpožděním, a to ještě netušíme, jakou past si na nás připravila navigace v cíli. Na místě již na Karla čekají jeho týmový parťáci - Miloš Švihorík a Martin Szellar. S Milošem tvoří Karel již ověřenou dvojku, která má již na kontě nemalé úspěchy. Martin je členem Nikl/Carp´R´Us týmu poprvé a bude především zastávat roli „team runnera“.

V rychlém sledu jsme překročili 2x hranice (Slovensko, Maďarsko) a doslova letěli k Balatonu. Během cesty, když už se v cíli schylovalo k úvodnímu ceremoniálu, vznesl Miloš po telefonu námitku, že je trochu zvláštní, že ještě nejsme na místě, což jsme s Karel přešli s úsměvem, který nám bohužel v domnělém cíli kvapně ztuhnul. Dorazili jsme sice do Tihany, ale jen podle naší navigace. Obec Tihany byla sice co by kamenem dohodil, tedy v nejužším místě Balatonu, ovšem na druhém břehu a poslední trajekt právě zvedal nájezdové čelo. Abyste si udělali trochu lepší obrázek o zdejších měřítkách, v tu chvíli to znamenalo další hodinovou cestu podél překvapivě klidné hladiny jezera, a to jsme objížděli pouze tzv. malý Balaton (východní část jezera). Nedalo se nic dělat, sice přijdeme o ceremoniál a pochod, ovšem los bude dlouhý, v soutěži startuje 204 týmů z celého světa! Miloš vylosoval při registraci číslici 140 a teprve tolikátý vyrazí Nikl/CRU tým pro své loviště. Během losu se znovu ukázalo, jak „libový“ má život smysl pro ironii. Miloš totiž z osudí vylovil číslo 180, tedy loviště přesně tam, kam nás původně zavedla navigace. Především s ostatními česko/slovenskými týmy jsme si popřáli hodně štěstí, a ještě za soumraku vyrazili na loviště. Na samotný „plácek“ sice nemůžeme, ovšem nás hnala jednak zvědavost a druhdy opětovná, hodinová cesta do obce Zamardi. Ráno budeme vyspalí a na vše bude dostatek času.

Los? Velká neznámá

O samotném lovišti jsme neměli nejmenší potuchy, co nás zde čeká. V tomto sektoru se totiž lovilo prvně a kusé informace, které se k nám dostávali z místních zdrojů se značně různily. Je tam mělko a nikde nic. Je to tam čerstvě vybagrované a spousta zajímavých míst. Na 200m vede vybagrované koryto. Zkrátka pod vodou mohlo být cokoliv, realitu poznáme až v poledne, kdy se poprvé čluny odlepí od břehu.

Na místě nás očekává travnatý plácek ve stínu stromů. Koukáme do tmy a pod nohami se nám třou stovky cejnů, do kterých tu a tam udeří dravec. Snažíme se být, pokud možno, co nejvíce pozitivní. Nacházíme naše rozhodčí, a ještě zhruba hodinku debatujeme, než se uložíme ke spánku na plácku za rozhodcovský štábem. Při usínání slyším, jak si ještě jednou Miloš posteskne, že se při losu nepovedlo jedno z čísel 86, 87, nebo 88. Jak pravdivá jeho slova byla, nás závod přesvědčil snad během prvních dvou dní.

Několik hodin se nedělo vůbec a my si jen vychutnávali krásnou noc nad Balatonem

Zmíněný kapr měl po 10 hodinách v saku „jen“ 12,66kg

Nevypadá to vůbec špatně, pokud tu kapři budou

Ráno nás vítá letním počasím. Cítím se jako ve středomoří, teplo, vlahý vánek a pocit maximální pohody. V 8:00 vyrážíme na flek a přípravy mohou začít, však to znáte – bivaky, pruty, čluny na vodu atd. Času však máme dost, na vodu se může až ve 12:00. Zleva nám dělá společnost český tým a zprava maďarský. Kluci ladí taktiku a připravují krmení, stačí to vše odstartovat. Po vyjetí na vodu, přichází tradiční, závodní evergreen a tím je konkrétní vytyčení sektorů. Ty jsou sice pravidly dané, ovšem na vodě vše vypadá trochu jinak a na místě je nutná dávka rozumu, tolerance a trocha rybářské empatie. Ta však zcela chybí holandskému týmu po naší levici. Pánové mají sice krajní místo a v podstatě nekonečný prostor na zavážení na levé straně, ovšem hned po startu se tlačí na pravou stranu a tím tlačí všechna ostatní mužstva nesmyslně k sobě. Příchozí rozhodčí, komunikace v 5 jazycích (nepočítám-li ruce a nohy) částečně pomáhá a naši borci tak můžou do vln Balatonu.

První se vrací z vody Miloš a je poměrně spokojen – na nějakých 400m se nachází pěkný zlom z 1,5m do 3,5m, což je na Balaton poměrně dost. Jeho slovy: Ak tu budú, chytíme ich! Náladu drobně kazí fakt, že tento prut byl během 10 minut uříznut projíždějícím člunem, ale naštěstí se jednalo pouze ojedinělý případ. S dobrou náladou se vrací i Karel, a tak jsou montáže na svých místech a ve vzduchu visí především 2 otázky – budou tu kapři v tomto období? A co místní, spodní proudy, nebudou příliš silné? Tomu, že tu kapři budou kluci maximálně věří, ale blízkost zúžení jezera, tvořícího silné proudy je prozatím záhadou. Několik následujících hodin jistě napoví.

Balaton je domovem překrásně tvarovaných ryb

Užíváme si první body!

Několik hodin se nedělo vůbec a my si jen vychutnávali krásnou noc nad Balatonem. Ostatní části jezera již produkovaly pěkné ryby, ale v našem sektoru se zatím chytil jen jediný kapřík a aktivita byla minimální. I tak panovala spokojenost, na záběry kluci nijak nespěchali, věděli že vše má svůj čas a hlavně, první vítězství jsme již zaznamenali – proud zde byl minimální a montáže tak leželi, kde mají.

První záběr se ohlásil ve 3 hodiny ráno – Karlův prut! Pěkný šupináč (9,4kg) odstartoval sérii dalších bodovaných úlovků, které pokračovali až do nějaké desáté ranní. Během několika minut do tmy mizí Miloš a mimo jiné přiváží šupináče na 11,55kg a my doufáme, že najedou i daleko větší „koně“. Ostatní ryby jsou sice bodované, ale pohybují okolo 7-9kg. Jako start je to dobré a náš tým se posunul na průběžné 14. místo. Tabulkou vzhůru se v tu dobu již hnala zmiňovaná trojkombinace 86, 87 a 88.

Další bodíky…

Háčky Predator - Během celého klání perfektně držely a navíc zůstávaly ostré i po několika úlovcích

Počasí se mění a přichází první „Boat Ban“

Během dne pomalu přidáváme další body – jedná se stále o kapry od 7 do nějakých 11kg. Co se zvolna mění, je počasí. Sice je pořád příjemně teplo, ale v dáli se kumulují mohutné, bouřkové mraky a ve chvíli kdy se mění 1. stupeň varování na 2. (Boat Ban - žádné plavidlo nesmí z důvodu bezpečnosti na vodu), přichází Milošovi krásná jízda. Zdolávačka ze břehu se sice trochu protáhla, ale máme tu další šupíka. Váha - 10,16 kg. Zvažujeme, jestli se stále soustředit na podobné kapry, nebo upravit taktiku a pokusit o větší kapry. V tu chvíli byly ve hře 3 zavezené pruty a jeden nahozený. Boat Ban je nakonec odvolán až v 17:30 a to je ideální čas pro zavezení a přípravu na soumrak. Záběry během dne chodí, ale noc je o poznání živější…

Karel přiváží parádního šupináče, který v tu chvilku jasně dominuje

Bouře přináší opravdové, rybářské hody

„Výhrůžky“ nebes se v noci staly realitou – prudce zesílil vítr, přidal se silný déšť a několik hodin nám byly dopřány i hromy a blesky. Miloš s Karlem během celé noci mizeli ve vlnách a Martin jim na břehu skvěle sekundoval. Už kolem desáté přivezl Milošek zatím našeho největšího šupináče – kontrolní převážení ukázalo lehce přes 14kg. V tomto případě jsme, ale trochu narazili na fungování celé soutěže, konkrétně na práci rozhodčích a vážení během noci. V první řadě toho měli rozhodčí hodně (dlouhý sektor a spousta týmů) a hlavně, během noci se vážilo jen výjimečně (kapr přes 20kg). Stávalo se tak, že některá mužstva měla v sacích desítky kaprů, a to rozhodně rybám na kondici nepřidá. Navíc váha ryb jde v saku jednoznačně dolů – zmíněný kapr měl po 10 hodinách v saku „jen“ 12,66kg. Na každý pád, do rozbřesku bylo na břehu 7 bodovaných kaprů a tím to neskončilo.

Po vážení pozorujeme v raním slunci masivní vlny, bičující pobřeží, když v tom dostává Karel razantní jízdu. Skáče do člunu a odjíždí na vodu. Do toho se roztáčí cívka Milošovi a ten také odjíždí. S Martinem pozorujeme, jak oba zápolí v rozběsněném živlu, když se ohýbá i druhý Karlův prut a šňůra mizí bleskovou rychlostí. Tohle jsou opravdové, rybářské hody! Karel přiváží parádního šupináče, který v tu chvilku jasně dominuje. Bere si druhý prut a vyráží vstříc zpěněným vlnám. Všechny 3 ryby se podařilo úspěšně zdolat, při vážení Karlova šupináče, se ručička váhy zastavila na 15,5 kg. Z kaprů doslova stříkal mix boilies Gigantica a Devill Krill.

Z poza mraků na nás znovu shlíželo příjemné slunce, vítr se trochu utišil, ale vlny jdoucí naším směrem se nezmenšovaly, což jsme jednoznačně kvitovali! Kapři se nepřestávali krmit a body celý den po malých krůčcích přibývaly. Narůstali i návštěvy kamarádů, rybářů, nebo jen náhodných kolemjdoucích. Vždy se jednalo o příjemné chvilky, speciální dík ještě jednou putuje Peťovi Labudovi, který s námi strávil takřka 3 dny. Po celou dobu nám připravoval jednu dobrotu za druhou a my se tak cítili jako v lahůdkářství!

Gigantica patřila k našim favoritům

O návštěvy jsme nouzi neměli

Karla nezastaví nic, ani rozběsněný živel

Famózní počty ryb na jezeře doplňuje i druhá červená karta

Následující noc přinesla 10 bodovaných kaprů, největšího z nich zaháknul Miloš – 12,73 kg. Ostatní ryby v průměru okolo 9 kg nás vynesli na solidní 12. místo. Říkáte si, že dvanáctá pozice není nic moc? Množství ryb, jaké se chytalo především v ostatních sektorech, to bylo něco fantastického! Už druhý den se celková váha úlovků přehoupla přes 4 tuny a skokově letěla nahoru…

Třetí den naše krmná místa, začali atakovat malí nebodovaní kapříci, promíchaní sem tam s rybou lehce přes 5 kg. Hladina byla jako olej a nepomáhalo naprosto nic, obří tlamky místních ryb si hravě poradili i s nástrahami 3 x 24mm, nebo 2 x 30mm. Potřebovali bychom změnu počasí, ta by sem dotáhla větší sortu kaprů - vítr, vlny jdoucí naším směrem. Světe div se, kolem 16:30 se praporky na všech stožárech skutečně rozhýbaly! Vítr je sice spíš nárazový a do večera má odeznít, ale i tak znamená pro jeden český tým v jiném sektoru červenou kartu. Pánové 2x vyrazili na vodu i přes zákaz a pravidla jsou v nastalé situaci nekompromisní. Od začátku IBCC se jedná už o druhou červenou kartu a k té první bych se ještě rád vrátil, jedná se totiž o příběh z kategorie nepochopitelných.

Již během úvodního dne se u břehu jednomu z družstev naskytl pohled na silně zaplísněného kapra, který se mátožně potácel pod hladinou. Zakalené oči a bídný stav, jinak solidně velkého „válečníka“ dávaly jasně na srozuměnou, že již mele z posledního a čeká ho maximálně pár posledních hodin. Kluci jej nechali svému osudu, avšak jaké bylo jejich překvapení, když za několik minut sousední, maďarský tým za velké radosti podebral svůj první úlovek! Ryba na 18,6 kg nápadně připomínala právě umírajícího mohykána. Podebrat kapra v poslední hodince a vydávat jej za standardně ulovenou rybu no… takové jednání je minimálně silně nesportovní a neetické a závodníci, kteří rybu zahlédli na „záležitost“ upozornili. Co hůř, kapr samozřejmě během pobytu v saku, při čekání na rozhodčí, skutečně zemřel. Vše bylo nutné prověřit a sehnat důkazy, ale nakonec hlavní rozhodčí + předem stanovená komise IBCC ocenila Maďary červenou kartou a soutěž pro ně během pár hodin skončila.

Na břehu si prohlížíme fantastického šupináče, na kterého jsme dlouho čekali – 18,47 kg!

Brutální vítr, znamená obrovské vlny a velké kapry!

Čtvrteční ráno. Před námi ještě 2 noci a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se nad Balatonem mělo něco zásadního měnit. Povětrnostní situace vesměs klidná, poctivě připisujeme bodíky, ale opravdu velcí kapři nám zatím byli odepřeni.

Po ranním focení a vážení, mně kolem desáté šlehne do tváře ostrý poryv větru a pohyby vzdušných mas nabývají rychle na síle. Během chvilky se vzdouvají obrovské vlny, a ty jen tak neustanou. Ryby reagují takřka okamžitě, po zhruba 10 minutách se rozjíždí Karlův prut. Vlny jsou tak velké, že jdou s Milošem do člunu poprvé zdolávat ve dvojici. Člun několikrát při pohledu ze břehu úplně mizí za zpěněnými čepicemi. Podle slov Karla, byl tohle zážitek na celý život a kluci měli údajně několikrát hodně na mále. Vše ale dopadlo dobře a na člunu propuká radost! Na břehu si prohlížíme fantastického šupináče, na kterého jsme dlouho čekali – 18,47 kg! Přichází další 2 záběry, Karel na vodě vyřezává, Miloš má menšího. Podmínky jsou nyní opravdu brutální a i přesto, že stále není aktivní zákaz plavby, čekáme na zklidnění situace, protože tady už jde o zdraví. Rozhodně se nenudíme, přichází další záběry a zdolávání ze břehu, kdy montáže leží na 400m se pořádně protahuje. Podebírajícího Martina pokaždé pořádně propláchnou vlny tříštící se neskutečnou silou o kamenné úbočí. Aby toho nebylo málo, 2x se trhá guma na fenderu, který drží člun v bezpečné vzdálenosti od ostrých kamenů na břehu. Naštěstí si nehody vždy zavčas všimneme, jinak by vlny během pár minut udělaly z člunů cupaninu. Miloš se poprvé dokonce potápí pro utržené závaží, podruhé již pomáhá klasická kotvička. I tak, z každého prutu, který byl zavezen, dostáváme další kapry, avšak znovu zavézt se daří až kolem šesté večer, kdy uragán trochu zeslabuje. Byl to hodně náročný den, ale právě proto to přece všichni děláme. Zde musím nechat vyjádřit přímo Miloše, protože ta slova naprosto sedí: „Môžeme zodpovedne povedať, že to bol náš najťažší rybársky deň v živote. Úlovkový výsledok síce nič moc aj keď sme konečne chytili rybu cez 18kg, ale čo sa práce, nasadenia, výdrže a adrenalínu to bolo fakt husté a večer sme zaspávali skoro už aj postojačky. Ani noc nebola iná, akurát rybársky to už bolo o čosi lepšie.“

Zázemí nám poskytly bivaky Trakker – 3x Tempest Bivvy, 1x Tempest Brolly, 1x SuperDome Bivvy

2 blesky z čistého nebe

Ráno byly všechny saky opět plné. Menší kapři 6-7kg, možná jedna „desítka“. Počasí je již klidnější, a tak v poklidu vážíme, fotíme, pořizujeme video záběry, když v tom se takřka současně rozbíhají oba Karlovo pruty! Přišlo to jako blesk z čistého nebe, vlastně 2 a už podle razance záběrů doufáme v lepší kapry. Miloš má podebráno a míří zpět, zatím co Karel pořád zápasí na hranici nějaký 450m. Milošek má vypaseného krasavce přes 13 kg, Karel se sice vrací s úsměvem, ale podle jeho slov, nemá nic výjimečného. Trochu zklamání, ale jen dočasně – po otevření podložky na nás vykukuje nádherný, šupinatý „balvan“ a všichni doslova explodujeme smíchem! Karel nás dostal, šupík má perfektních 17,27kg…

Velkou radost nám krom úlovků dělal i nový háček z produkce Carp´R´Us jménem Predator. Jedná se o klasický typ řady – „Kurv“, ovšem tvorba toho správného tvarování nám trvala déle než rok. Jsme přesvědčeni, že budou tak oblíbené jako Centuriony. Během celého klání perfektně držely, a navíc zůstávaly ostré i po několika úlovcích.

Stále před námi byly ještě desítky hodin, během kterých se popereme o vítězství v sektoru se sousedním, maďarským týmem!

Řepka, menší boilies, pletky a pořádná porce boosteru – komponenty, které nás měli přivést k úspěchu

Sektor nebo nic!

Teď už šlo opravdu „jen“ o vítězství v sektoru, protože špička byla úplně někde jinde. První 2 týmy již měli nachytáno přes 1 tuny kaprů, a to je něco neuvěřitelného! Uvozovky jsou na místě i proto, že spousta lidí, co sleduje závod zvenčí, „sektorovku“ jednoduše nedocení, ale přitom stojí obrovské úsilí, zvláště pak na tak masivním jezeru a v konkurenci dvou set špičkových týmů.

Se sousedy jsme se po čas celého závodu přetahovali o čelo sektoru – ryba nahoru, ryba dolu. Nejinak tomu bylo i poslední odpoledne, před závěrečným klaksonem. Oba tábory makali na 110% procent, u nás se chystala i drobná změna taktiky. Naši kluci se rozhodli zastavit vše, co poplave kolem našich montáží, zkrátka bodíky malé i velké! Řepka, menší boilies, pletky a pořádná porce boosteru – komponenty, které nás měli přivést k úspěchu.

Během dne to vypadá dobře, všechno funguje a Karel s Milošem přidávají další a další kapříky, menší kolem 7 kg, ale i krásní lysci přes 11 kg. Takto by to mohlo fungovat až osmé ranní!

IBCC 2018 – klání na které se bude dlouho vzpomínat

V noci jsme makali, co to šlo a kluci, takřka nezamhouřili oka. Důkazem toho bylo 10 bodovaných kaprů, a to ještě nad ránem Karlovi najelo opět hejno větších ryb. Od svítání 3 záběry a všechny přes 10 kg, největší šupináč s obrovskými ploutvemi – 16,78 kg. Karel je i přes náročný program plný energie a modlí se za 20 kilovou tečku. Posledního kapra přiváží nakonec Miloš a zapisuje tak poslední body letošního IBCC. Úlovků bylo více než dost, ale bude to stačit na Maďary? U sousedů vládlo poslední noc podivné ticho, takže jsme napnutí jako struna a od příchozích rozhodčích vyzvídáme, jak se borcům v noci dařilo. Údajně pouhý jeden 7 kg kapřík! Sami nechápeme, jak je to možné, ale máme radost, že se nám sektor podařilo utrhnout.

V 8:00 je konec, čeká nás balení a cesta na vyhlášení, kterou nám tentokrát zkracuje trajekt. 

Poděkování patří všem klukům z jiných Nikl týmů. Celkem jsme získali jeden třetí, tři první sektory a skvělý výkon podal Vlasta Jakoubek, Martin Čech a Dominik Lednický, kteří pro Nikl tým obhájili "Big Five"

Závěrečné slovo patří Karlu Niklovi:

„Další ročník fantastických závodů IBCC máme za sebou. Během necelého týdne jsme zažili spousty zážitku, emocí, adrenalinu a samozřejmě krásnou rybačku. Pamatujete, jak jsme vloni psali, že jsme zažili jeden z nejlepších závodu? Letos závod IBCC byl ještě lepší - Balaton vydal neuvěřitelné množství kaprů - celých 52 tun. Náš tým do celkového počtu přispěl 630 kg. Vezměte si, že to je množství, se kterým se v loni bralo první místo a letos s tímto "číslem" bereme pouhé 19 místo! Neuvěřitelné! Los nás poslal do míst, kde se nikdy v minulosti IBCC nepořádalo. Neměli jsme žádné informace ohledně hloubek a výskytu kaprů. Po třech dnech jsme už tušili, že naše místo nebude mít šanci na celkové umístění a rozhodli jsme se útočit na "Big Five", nebo vyhrát sektor. Podařilo se nám ulovit krásné, velké kapry, ale na umístění ve velké pětici to nestačilo, avšak podařilo se nám po velkém boji s maďarským týmem nakonec převzít ocenění za vítězství v sektoru a na to jsme patřičně pyšní. S Milošem jsme už sehraná dvojka a i letos Miloš předváděl své rybářské umění, připravoval všechny montáže a znovu musím konstatovat, ze Miloš je nejen fantasticky rybář, ale i člověk. V týmu se nyní objevila nová posila - Martin Szellar. Musím Martinovi vysmeknout poklonu a poděkovat za jeho neuvěřitelnou obětavost, pracovitost a celkovou pomoct, má velkou zásluhu na našem umístění - díky Martine! 

Poděkování patří všem klukům z jiných Nikl týmů. Celkem jsme získali jeden třetí, tři první sektory a skvělý výkon podal Vlasta Jakoubek, Martin Čech a Dominik Lednický, kteří pro Nikl tým obhájili "Big Five"! Všem, co jste nám psali a podporovali nás, moc děkujeme - cítili jsme Vaši podporu. Příští ročník IBCC si rozhodně nenechám ujít!“

Gratulace vítězům i všem zúčastněným, za Nikl tým

Radek Holub