Cesta za snem – díl první

Čekání na záběr - tenkrát jsem byl ,,někdo´´, když jsem u vody použil stojan

Samozřejmě, mohl jsem si například upravit auto natolik, že by se za ním každý otočil a na srazech bych byl nepřehlédnutelný a každý by se za ním otočil či dokonce na chvíli zastavil a uznal, že jsem na tom udělal kus práce. Mohl jsem také třeba vystudovat hereckou školu a vystupovat na divadelních prknech či v televizních obrazovkách, aby bylo vidět, co jsem udělal, ale pořád to nebylo to, co jsem hledal. Chtěl jsem být něčím odlišný, a proto jsem se rozhodl jít v dnešní době plné všeho do rizika a vydal se vlastní cestou. Cestou za snem. Měl jsem sice úspěšně rozjetou závodní kariéru v buggynách, ale amatérská kategorie po letech skončila a na profesionální kariéru bylo potřeba dostatečné finanční zázemí a sponzoring, bez kterého to prostě nešlo. V tu chvíli bylo rozhodnuto. Směr, kterým jsem se vydal, bylo samozřejmě rybaření. Od malička jsem si prošel všemi (ne)možnými rybolovnými metodami. U některých jsem vydržel déle, u jiných zase krátce. Metoda, která mě ale naprosto očarovala a stala se mou životní vášní je bezkonkurenčně kaprařina.

Cílený lov kaprů byl pro mě něco, co mě zcela naplňovalo a dokázalo ukojit mé potřeby lovce. Kapr je naší nejoblíbenější rybou s dlouhou tradicí a zajímavou historií. Najdeme ho snad ve všech typech našich vod a můžeme ho lovit všemi rybolovnými metodami. Kapra chytáme na vodách stojatých i tekoucích, mělkých i hlubokých a díky tomu, že je kapr všežravec, není tak těžké ho dostat na háček. Nezapomenu, jak dlouho mi trvalo, než se mi podařilo ulovit svého prvního kapra. Nezapomenu, kolik kaprů mě vyškolilo, než se mi nějakého podařilo dostat do podběráku. Nezapomenu, kolik hodin, dnů, víkendů i týdnů jsem strávil u vody, než se konečně swinger přizvednul a roztočila se brzda doplněná zvukem hlásiče. Čím více jsem lovu kaprů propadal, tím více a rychleji jsem začal doplňovat výbavu, abych mohl trávit u vody pohodlně i několik dní v kuse.

Za tu dobu jsem si prošel érou bádání, zkoumání, testování, zažil jsem neúspěchy i úspěchy, různá roční období a hlavně strávil u vody mnoho času, kde jsem nasbíral za ta léta zkušenosti, díky kterým jsem dneska tam, kde jsem. Dlouhé roky jsem zkoušel a hledal to správné vybavení, než jsem se dopracoval k tomu, co mám dnes a z čeho mám opravdovou radost, protože to funguje tak, jak má. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem si koupil svůj první bivak za velmi lákavě nízkou cenu s tím, že mi to bude stačit. A jak mi bylo, když začalo více pršet nebo foukal silnější vítr. Nemluvně o tom, kolik spacáků jsem vystřídal, než jsem našel ,,ten pravý´´, ve kterém mi není v brzkém jaru či
pozdním podzimu zima. Prostě, člověk musel zažít pár mrazivých nocí, aby si tím prošel, aby našel to, co je pro něj nejlepší. V době, kdy jsem s kaprařinou začínal, bylo rybářských potřeb velmi málo a zboží nebylo v takové kvantitě a kvalitě, jako je v dnešní době. Informací měl člověk o lovu kaprů opravdu velmi málo, a buď čerpal ze zahraničních časopisů, z doslechu nebo z VHS kazet. Když se mi prvně dostala do ruky video kazeta o lovu kaprů, napjatě jsem to se zatajeným dechem sledoval s otevřenou pusou. A to byl právě ten okamžik, kdy jsem měl jasno v tom, čemu se chci do budoucna věnovat. 

Jak roky utíkaly, má výbava se rozrůstala, začal jsem se seznamovat s více a více revíry a po malých krůčcích jsem se začal prokousávat a zdokonalovat ve světě kaprařiny. Cesta to byla dlouhá, ale když to tak shrnu zpětně, stálo to za to. V dnešní době je díky internetu o všem moc informací a zboží je všude dostupné. Ten, kdo včera ještě ani netušil, že rybařina vůbec existuje, stojí dnes na břehu s nahozenými pruty a chce si hned chytit kapra 15kg +. A to je špatně! Každý by si měl projít jistou fází rybařiny, aby si to osahal a dostal do ruky a ne, že půjde k vodě s tím nejdražším a nejlepším vybavením a hned si bude chtít chytit trofejní úlovek.

Teď už ale dost odborných posudků a názorů a zpět k článku. Ve chvíli, kdy jsem plně propadl lovu kaprů, zbývalo už jen jediné. Boilie, na které budu chytat. Značek už v té době bylo dost a s přibývajícími roky je toho více a více. Ve svém okolí jsem neměl nikoho, kdo by se mnou sdílel kaprařinu v takovém zápalu, jako jsem měl já a proto mi nezbývalo nic jiného, než prostě zkoušet. Jeden rok jsem chytal značku takovou, o další rok později zase makovou. Čím více jsem k vodě chodil, tím rychleji boilie pochopitelně mizelo a tak bylo jasné, že má peněženka bude při dalším nákupu zase krvácet. Chci-li chytat, musím krmit a krmení stojí peníze, proto jsem si začal pohrávat s myšlenkou, že bych zkusil postavit boilie vlastní výroby, které by bylo finančně přijatelné jak na krmení, tak na chytání…..

Za Nikl team Matěj ,,Niel´´ Šole