Zimní výprava na polský Rybnik

Den D

Je pondělí 14.1.2008, 02:00 ráno a ze snů mě probouzí budík na mém mobilu. Ne náhodou vstávám dnes takto brzy. Je to den s velkým D, protože už za pár chvil se vydám na dlouhou cestu za zimními kapry na jezero Rybnik v Polsku. Tato lokalita je významná především tím, že na jejím břehu leží tepelná elektrárna, která využívá vodu jezera na vlastní chlazení. Tuto výpravu plánujeme společně s mým kamarádem a kolegou v kaprovém žití Petrem Vencem již rok a nyní se nám konečně naskytla možnost zachytat si zde. Navíc na těch nejlepších místech na jezeře. Místa s čísly 1, 2 a 3 jsou nejlepší proto, že jsou nejblíže ke kanálu vtékající teplé vody. Voda v kanále bývala ale dříve, kdy ji elektrárna silně ohřívala mnohem teplejší. Proto se také do kanálu vždy stahovala spousta ryb všech možných druhů obývajících toto jezero. Jistě si říkáte – proč tři místa pro dva rybáře? Odpověď je jednoduchá – nejedeme totiž úplně sami. Jede s námi další kamarád a kolega Tomáš Blažek. Ten se k nám ale přidá až v úterý z důvodu nutné pracovní návštěvy Německa.

Brzy ráno vyrážíme

Je půl třetí ráno a já si říkám, že něco není v pořádku. Je mi divné, že tu ještě není Petr. Vytáčím jeho číslo a svým hovorem ho teprve probouzím. Zaspal. No co se dá dělat. Vařím si tedy kávu a začínám pomalu vynášet tu svou obrovskou hromadu kaprového vybavení ven před dům. Po půl hodině Petr přijíždí a konečně se s hodinovým opožděním vydáváme na cestu. Usedám za volant Tomášova auta, které nám se strachem půjčil, abychom odvezli všechny věci naráz a on pak už nemusel nic vozit. Přijede totiž s dalším kamarádem Jakubem Vágnerem, ten má sice také hodně velké auto ale plné svého rybářského vybavení… čili moc místa tam pro Tomáše asi nebude. Řítíme se tedy noční krajinou směr Polsko. Cesta rychle utíká a cestu dlouhou zhruba 350 km zvládáme bez nákupu asi za 4 hodiny. Trochu nás na místě zdržuje pozdní otevírací doba směnárny, kde si musíme směnit peníze a nakoupit polské Zloté. Konečně přijíždíme k elektrárně ve městě Rybnik, kde po domluvě „jak s kozou na ledě“ kupujeme od zdejší sekretářky povolení k lovu na pět dní. Tato místa nás vyjdou každého celkem na 500 forintů a 48 forintů za bivak.

Konečně tedy parkuji Tomášův Volkswagen na parkovišti před elektrárnou, což je asi 150 metrů od našich lovišť. Na nic nečekáme a dáváme se s Petrem do práce – musíme nanosit všechnu tu bagáž na naše místa. Tato činnost nám zabírá necelou půl hodinku a po té se okamžitě dáváme do stavění našich dočasných obydlích. Už v těchto chvílích si říkáme, že zase není něco v pořádku, že tu něco chybí a to to hlavní. Očekávaly jsme silný proud horké vody, ale zamlžená hladina před námi stála, proud žádný a my věděli, že to není úplně o.k.

Teplá voda kanálem neproudí

Petr staví svůj bivak na postu číslo 1 a já až na úrovni místa č 3. Myslel jsem si, že si takto vybojuji větší manévrovací prostor přede mnou na volné vodě, ale bohužel to bylo k ničemu. K tomu se ale vrátím později. Zanedlouho je vše potřebné k lovu připraveno a my poprvé nahazujeme své montáže do míst, kde tušíme aktivitu ryb. Petrovi se hod nezdařil, ale při stahování montáže pro přehození okamžitě podsekává ukázkově za hřbet cejna kolem 30 cm. Takto se mu bude i nadále dařit lovit různé druhy ryb v průběhu celé výpravy a my jen nevěřícně sledujeme jeho štěstí. Petr cejna vyhákl a nahodil montáž tam, kam chtěl. Usedáme do křesílek a čekáme, za jak dlouho přijde první záběr. Neuteklo ani půl hodiny od Petrova přehození a přichází mu na tentýž prut první jízda. Po krátkém boji mu podebírám malého, ale zato pěkně stavěného šupíka kolem 6 kg.

Začíná Petrova série

Tím začíná Petrova neuvěřitelná série záběrů, která trvá až do druhého rána. Většinou se jedná o ryby s váhou do 7 kg. Petr nahazuje svou montáž doprava za roh plotu co nejblíže k pilířům betonového mostu a odtud mu přicházejí všechny záběry. Já mezitím masivně zakrmil zhruba 20 kg boilie Monster/Liver plošně kolem celého betonového mostku. Svoji montáž jsem nahodil na levý okraj této zdi a druhou dále na volnou vodu. Mé hlásiče stále mlčí, zato Petr neustále zdolává malé kapry. Proto mu povídám, ať vyzkouší náš selektivní dip z tekuté Carptrack liquid tekuté potravy a esenciálního oleje Black pepper. Ten nám v Čechách na svazových revírech skvěle funguje, proč by tedy neměl fungovat tady. Petr mne poslouchá a nastražuje moje kuličky Monsteru naložené v tomto dipu již 2 měsíce. Než boilie stihne nastražit, nastřeluji kobrou cca 30 kuliček klasického Monsteru přesně na 13 pilíř zprava, kam také Petr přesně nástrahu s dipem nahazuje. Ještě mu povídám, že jestli vytáhne kapra pod deset kilo tak skočím do vody která má nyní 11 stupňů. Petr mě hecuje, ať už si připravím ručník. V tom ale jednou pípl jeho hlásič. Dál se ale nic nedělo. Síle tomoto dipu věřím, a tak zůstávám v klídku. Zhruba po půl hodině se cívka jeho Daiwy pomalu roztáčí a Petr zasekává. Prut se ohnul více než při předchozích rybách a oba víme, že to bude lepší ryba. Byl to lysec s obrovským břichem na váze 11 kg. Je to tam, první ryba nad deset! Pár fotek a kapřík se noří do jeho rodné vody. Den nám takto utekl jako voda a začínalo se šeřit. Na místa vedle mne se začínali stěhovat Polští kapraři a stavět své příbytky. V prvních chvílích šeré noční oblohy máme oba s Petrem na zaráz jízdu a zdoláváme tak dablík dvou malých lysců do 10 kg.

Přehodíme a znaveni uleháme do svých bivaků. Ta dlouhá cesta mě unavila, a tak rychle usínám spánkem spravedlivých.
Petr se mne v noci pokoušel probudit, abych ho vyfotil se zhruba metrovým sumíkem, kterého ulovil. Spal jsem příliš tvrdě a hlavně se mi z vyhřátého spacáku nechtělo ven do té zimy, a tak si ho musí vyfotit sám.

Polský styl

Do rána mi záběr nepřichází, a tak v poklidu spím do doby, než se probudili vedle lovící Poláci, kteří mě svým křikem okamžitě také budí. První co mé uši zaujme hned po hlasech Poláků je zvuk příboje, jak se velké vlny tlačené mocným větrem rozbíjí o betonový břeh, který mám 3 metry od hlavy. Vstávám tedy do chladného větrného rána a jdu dát řeč s Petrem. Ještě než dojdu k jeho 10 metrů vzdálenému bivi nemůžu uvěřit vlastním očím. Polský kaprař lovící na místě po mé levici, má nahozené své pruty na férovku přes oba mé. Nechápu jeho strategii a ani si nechci představit, co by se dělo, kdyby měl záběr. Vlasce mu vedou téměř kolmo přes moje… Po chvíli mi Petr vypráví svůj noční zážitek s dalším sumcem, který mu zaútočil na kapříka, kterého zrovna zdolával. Škoda že u břehu sumec rozbitého kapra vyplivl, měl prý totiž ke dvou metrům. To by bylo něco pro Jakuba, který přijede s Tomášem a štábem dnes večer. Těším se na poledne, kdy se podle naší dohody s Petrem na lovných místech vystřídáme. Kolem jedenácté má Petr na prutě další pěknou rybu, a tak mu podebírám pupkatého tmavého šupináče o váze krásných 14,2 kg. Krásný kapr.

Prohazujeme si lovná místa

Do poledne se již nic neděje, a tak se našich postech střídáme. Klábosíme s okolními polskými rybáři, pytláky, policajty a porybnými a den zase utíká jako voda. Já zdolávám pár ryb do deseti kilo a nyní mlčí Petrovy pípáky. Tak hodinku po setmění přijíždí Tomáš s Jakubem a kluci od filmu. Rychle se dáváme do práce s transportem jejich výbavy sem k vodě. V tomto počtu to trvá opravdu jen chvilku a Tomáš mezitím připravuje své legendární pruty k nahození. Za chvíli už letí jeho 200 gramová olova a návazce z lanek směrem k pilířům doprostřed mostu mezi nás. Usedáme k lahvince lahodného Bacardi a klábosíme dlouho do noci o všem možném, až postupně odpadáváme všichni do svých pelechů a krajin rybářských snů.

Rozedněním začíná náš již třetí den zde a mne ze spánku probouzí ječící Flajzar, mám jízdu na pravý prut nahozený za roh směrem do výtoku vody z elektrárny. Na tomto místě bych rád zmínil to, že zde nyní nepanují podmínky takové jak bývalo zvykem, že proud teplé vody byl tak silný že se v něm nedaly udržet ani 200g olůvka. V těchto dnech jsme tam bez problému udrželi i 110g olůvka. Moc teplé vody kanálem tedy opravdu neteklo. Dokonce už to prý nemá být lepší nikdy, protože elektrárna přechází na vnitřní okruh chlazení. Z toho vyplývá, že tato lokalita jako zimní loviště asi brzy zanikne. Ale zpět k mé jízdě. Tu má na svědomí kapřík lehce přes deset kilo. Že by se nám konečně najeli větší kapři? Ano, tento záběr odstartoval další sérii záběrů hlavně na mé pruty nahozené v průplavu nejblíže k elektrárně. A co je ještě důležitější – najely těžší ryby. Od této ryby jsem opravdu v jednom kole a málokdy se stane, aby ve vodě ležely obě mé montáže.

Přesný nához = rychlý záběr

Pokud se mi podaří nahodit přesně do půl metru od kraje zdi a daleko do průplavu, záběry přichází do deseti minut po nahození. Často mám také dva záběry naráz a tak mi občas musí pomáhat i kluci. Většina ryb váží mezi 9 až 11 kilogramy a já jsem spokojený. Za zmínku stojí úlovky např. šupináči 11,5 kg a 13 kg. Krásné, silné, zdravé, mladé ryby berou jak o život a já si to vychutnávám plnými doušky. Kde jinde bychom mohli začít kaprařskou sezónu tak brzo a v takovém stylu? Do série mých jízd přichází záběr na Petrův nejdále nahozený prut. Po dlouhém, urputném boji mu Tomáš podebírá a vynáší na břeh úžasného šupináče o váze 16,5 kg… Nádhera. Všichni rybáři z dalekého okolí se k nám seběhli, aby mohli z blízka sledovat naše úspěšné počínání a hlavně Péťův krásný úlovek, který po odfocení samozřejmě odplouvá.

Rozhoduji se znovu více zakrmit, a tak na své místo nastřeluji zhruba 5 kilo boilí. Petr zdolal také několik dalších kaprů okolo desíti kilo a přichází již naše třetí noc. Pruty jsme všichni nově nabili a nahodili na za dne produktivní místa. Posedáváme s kamarády u prutů. Už padla hustá tma a stále se nic neděje. Rozhoduji se tedy ve volném čase zavolat do Čech své přítelkyni a říci jí že jsem v pořádku. Odcházím do tmy tak 20 metrů od kluků a v tom mi přichází brutální jízda na prut těsně u zdi. Nejblíže k mému prutu je v tu chvíli Jakub a tak razantně zasekává. Vidím, jak mu kapr mocným tahem pomalu narovnává ruce, a vím, že je zle. Mílovými skoky k němu přiskakuji a Kuba mi předává velmi ohnutý prut. Zvedám prut přes plot a do ryby se pořádně opírám. Už je ale pozdě. Kapr během té chvilky stihl projet průplav mezi pilíři a o jejich ostré hrany obalené škeblemi mi řeže šokovku na 30 kg jakoby nic. No – co se dá dělat, konečně opravdu velká ryba a je v p- -li. Prostě smůla, říkám si. Prut znovu navazuji ale nyní již s šokovkou na 60 kg. Zanedlouho se odebíráme ke spánku, avšak všichni doufáme v záběr od podobné ryby.

Dnešní, již čtvrté ráno začíná podobně. Tentokrát mě však budí Tomáš a v ruce třímá můj ohnutý prut. Rozespalý si od něj prut přebírám a užívám si ranní zdolávání kapra na volné vodě. Netrvá to dlouho a kapr se již mrská v podběráku. Vyklubal se z něj dlouhý lysec o váze 12,5 kg. Je nádherně zbarvený, se spoustou odstínů oranžové.

Je řada na Tomášovi

Po této rybě si místo vyměňuji s Tomášem a ten se dává do práce. Okamžitě nahazuje své pruty do míst, kde jsem ještě před chvílí chytal já a zanedlouho mu také přichází první záběr. Bohužel se mu nedaří rybu otočit a ta mu po chvilce roztrhla pevnostní obrtlík na jeho ocelovém lanku. Tak to jsme ještě neviděli. Petr zase pro změnu při každém stahování montáže zasekává nějakou rybu a tak si na břehu máme možnost prohlédnout jeseny i přes 50cm, velké množství cejnů, kapříky a dokonce takto ulovil i štiku.

To už si z něj opravdu sedáme na zadek všichni. Tomáš zdolává několik ryb kolem deseti kil a pak mu přichází další nadějný záběr. Bohužel smůla se mu lepí na paty i nadále a nyní se lanko pro jistotu úplně rozmotává. Tomáš kleje, seč může, ale ztracenou rybu mu to stejně nevrátí. V tomto duchu se přenesl celý tento den a je tu další romantický, emotivní západ slunce. Tato noc je však něčím výjimečná, to tím že je to naše poslední noc na tomto 450 hektarovém jezeře. V noci Tomáš zdolává několik ryb, z nichž největší váží 12 a 13 kg.

Ráno mě zase probouzí hlasy vedle mého bivi hulákajících Poláků a tak vstávám do mého posledního dne zde. V hlavě si mi samozřejmě honí chmurné myšlenky, protože vím, že na řadu přijde neoblíbené balení. No co se dá dělat, tak s tím začínám už od rána, ať pak nemusím pospíchat.

Filmujeme a balíme

Tento den je poměrně hektický, protože nám zbývá natočit ještě hodně záběrů do dvd z této výpravy a tak se celý den točí kolem natáčení. Naše herecké schopnosti samozřejmě tento akt prodlužují a já pozoruji jak z nás Jakubovi šediví vlasy. V průběhu dne zdoláváme několik ryb do deseti kilo, o pár větších přicházíme, a tak za zmínku stojí jen Petrova 12,5 kg těžká jikra. Tento den utekl nevídanou rychlostí a se šeřením Jakub a štáb odjíždějí. My dobalujeme v lehkém deštíku poslední zbytky věcí a na břehu necháváme jen naše nahozené pruty. V napětí čekáme až do půlnoci, kdy nám končí povolení k lovu, na poslední záběr, ale ten bohužel nepřichází. Proto balíme proutky, loučíme se s polskými kolegy a po kontrole zdejší drsnou Policií se vydáváme na dlouhou cestu směrem k domovu…

Co říci závěrem? Výpravu musíme zhodnotit kladně, protože kde jinde bychom si v lednu mohli takhle zachytat? Je jen škoda, že jsme o všechny nadějné záběry od opravdu velkých ryb přišli. Ale i tom je kapraření… snad se nám zdejší obry podaří zdolat při příští výpravě. A když ne nám, tak právě někomu z Vás, čtenářů Carp Webu. A nezapomeňte kolegové, toto jezero může každým dnem vydat poklad v podobě nového Polského rekordu v kapru, který bude mít přes určitě 31 kg… a to na státní vodě......!!!!!!

Petrův zdarec přeje za Imperil GPS carp team Jan Hubka alias Carpkiller