Při rozjímání nad svým přístupem k lovu v několika uplynulých sezonách jsem dospěl k názoru, že oproti dřívějším rokům jsem učinil několik pozitivních změn, které mému chytání daly nový náboj a přinesly více úspěchů...
V některých případech to byly drobné detaily, v jiných zase celkově jiný přístup k lovu a promyšlená strategie zejména ve smyslu odlišení se. Baví mne objevovat nová místa a revíry a jsem přesvědčený, že to je ten pravý náboj rybaření. Stejně tak otevřenost novým taktikám je věc, která dělá kaprařinu zábavnou a pestrou. V následujících řádcích popíši pár výprav, při kterých všechno klaplo jak mělo a na které určitě nikdy nezapomenu.
Říční sklizeň
Chytání na řece se během několika posledních sezon stalo asi mým nejoblíbenějším. Horní úseky Labe, které výhradně navštěvuji jsem tehdy navštěvoval už od začátku března. Přes velké úsilí a spoustu hodin u vody jsem však nebyl tak úspěšný a v podstatě se nebylo čím pochlubit. Koncem dubna byly již podmínky trochu příznivější, průtok v řece konečně klesl na rozumnou míru a vývoj počasí na následující dny předpovídal, že se ryby s rychle oteplující vodou začnou pořádně krmit! Na tenhle čas jsem během zimy upíral většinu pozornosti a dlouho plánoval, jak z něj vytěžit co nejvíc. Měl jsem v hlavě plán, který jsem tu nikdy nezkusil, ale nebylo proč to neudělat…
Většinu ryb jsem tu vždy já i moji kamarádi nachytali přes den, hlavně ráno. Velká část rybářů sem vyráží lovit hlavně na noc a ráno balí a rychle odjíždí do práce. Není tedy divu, že většina kaprů vždy zabrala až po tomto čase, kdy se nebáli dosbírat volné návnady. Chtěl jsem vyzkoušet strategii, při které se ryby do krmení zblázní a stáhnu jich na své místo co nejvíc. V době jarního apetitu kapři spotřebují spoustu krmení a pokud mu důvěřují, je veliká šance na opravdu dobré úlovky! A podle toho jsem i postupoval. Připravil jsem si dostatečné množství návnad, kdy jsem počítal s alespoň 6ti kily boilies na den. Možná to někomu přijde hodně, ale pro říční chytání a dobu, kdy se kapři dobře krmí to mnoho opravdu není.
Po příjezdu k řece jsem měl úsměv od ucha k uchu. V okolí mého vytipovaného místa nikdo nechytal a vše vypadalo ideálně. Rychle jsem do vody nakrmil první dávku boilies, asi 5kg a připravil si pruty. Čekal jsem, že do rána pár ryb chytím, ale i když se v okolí kapři ukazovali, nic se nestalo. Přemýšlel jsem, proč žádný záběr nepřišel, i když kapři na místě očividně byli. V tu chvíli jsem se definitivně rozhodl, že konečně zkusím strategii, o které jsem dlouho přemýšlel. Večer, stejně jako vždycky nakrmím, ale prut nechám opřené o bivak. Sliboval jsem si od toho, že pokud nebudou pruty ve vodě nastraženy, kapři získají v mé návnady větší důvěru a ráno se budou krmit mnohem důvěřivěji.
Byl to hodně zvláštní pocit, když jsem do vody naházel dva kyblíky boilies a sedl si zpátky na židli vedle vytažených prutů. Dělal jsem to ale s jasnou vizí a věřil, že se kapři začnou na mých návnadách krmit a ráno budu mít mnohem větší šanci. Celou noc jsem nemohl dospat a jen co slunce vykouklo zpoza horizontu, vytáhl jsem připravené pruty a hodil je pár metrů od břehu. Pod háčky jsem měl od večera předmáčené nástrahy, aby vypadaly co nejvíce podobně jako ty, kterými jsem místo večer nakrmil a také mám zkušenost, že odmočená kulička funguje mnohem rychleji.
Když vyšlo slunce trochu výš, nemohl jsem si nevšimnou výrazné kapří aktivity. Ryby byly doslova všude, ale nejvíce se ukazovaly tam, kde jsem jim večer nasypal pořádnou dávku boilies. Jak jsem doufal, záběr na sebe nenechal dlouho čekat a asi po 20ti minutách od nahození už jsem zdolával prvního kapra. Asi 10ti kilového šupináče jsem odháčkoval hned u břehu a prut znovu rychle nahodil. Další záběr na sebe nenechal dlouho čekat a v podobném duchu jsem do oběda měl 6 záběrů. S odpolednem ryby z místa odjely, a tak jsem si jenom připravil další návnady a dostatek návazců na další den. Měl jsem v plánu znovu nakrmit a v noci nechytat.
Jak jsem řekl, tak jsem udělal a tentokrát do vody večer hodil více než 10kg návnad. Teď už jsem si byl 100% jist, že je kapři najdou, přes noc se budou důvěřivě krmit a ráno se nechají chytit. Vše vyšlo v podstatě jak jsem si naplánoval. Hned od ranního nahození jsem byl v jednom kole a v podstatě nestíhal obsluhovat pruty. I když na tomto revíru chytám spoustu let, nikdy jsem tu nic podobného nezažil. Kapři byli po návnadách jako šílení a brali jeden za druhým. Jednu opravdu velikou rybu jsem toho dopoledne ztratil. Velkého temného lysce jsem dotáhl až pod nohy, kde si ale uvědomil co se děje a nekompromisním tahem přejel až na druhou stranu řeky. Po dalších asi 10ti minutách nakonec našel záchranu ve větvích pod břehem, kde se vyřízl.
Náladu mi zpravil až pozdě odpoledne další záběr. Nekonečný, skoro hodinový souboj skončil až za šera a v podběráku se vyjímal skoro metrový šupináč. To by pro dnešek mohlo stačit, pomyslel jsem si a stáhl druhý prut, připravil návnady a znovu pořádně zakmil. Nebylo na co čekat, právě v tohle období má smysl použít mnohem více návnad než kdy jindy. Ráno se mi to bohatě vyplatilo a už druhý záběr znamenal jeden z nejdramatičtějších soubojů, který jsem kdy zažil a po pořádně přetahované jsem vytáhl velkého šupináče. Ryba, kvůli které sem jezdím mi konečně ležela na podložce. Jednalo se o absolutně zdravou rybu bez vpichu v tlamce, která nebyla dobré dvě sezony ulovena!
Lysec, který otevřel mé říční úlovkové skóre...
Další silná říční ryba z krmeného místa.
V pozdním odpoledni sebral mezi kameny nástrahu tenhle výstavní šupináč...
Tuhé návazce z fluorocarbonu Clearwater jsou na řeku jistota...
Velká tlama dlouho nechytaného říčního dělníka...
Tmavý velký šupináč byl tou nejlepší odměnou za chvíle se staženými pruty!
Do konce výpravy jsem chytil ještě mnoho dalších ryb a celé čtyři dny si maximálně užil. Od té doby jsem stejný přístup zkusil ještě několikrát a momentálně se jedná o strategii, které na řece věřím skutečně nejvíce a která změnila můj přístup k lovu v mnoha ohledech. Když jste u vody na delší dobu, zkuste dát kaprům dostatečný prostor pro to, aby získali důvěru ve vaše návnady. Věřte, že se vám to mnohonásobně vrátí v podobě lepších výsledků…
Babí léto na 5tce
S babím létem přišlo období, které jsem chtěl věnovat Mušovu. Pověstný začátek září, kdy tady kapři začnou po ne příliš produktivním létě brát sem láká spoustu rybářů a tentokrát jsem měl také v plánu zde zkusit svoje štěstí. Dvě první krátké výpravy hned ukázaly, jak bude třeba se přizpůsobit. Překvapil mě hlavně vysoký počet záběrů a obrovský apetit kaprů, nicméně velké množství ztracených ryb mne donutilo ke změně strategie.
Oproti ostatním rybářům jsem si vybíral místa, kde bylo vázek úplné minimum. S pomocí podvodních map a echolotu jsem našel stará zatopená pole a louky, která rybáři běžně úplně opomíjí a soustředí se naopak na až pekelně vypadající části revíru. Velkou pozornost jsem věnoval přípravě místa. Dodržoval jsem pravidelné krmné dávky nebo si místo alespoň jednou až dvakrát před chytáním připravoval. Věřil jsem, že větším množstvím krmení vytáhnu ryby na volné plochy, což se mi dařilo. K jezeru jsem jezdil trochu nestandardně hlavně na pár-hodinové výjezdy nebo přes jednu noc, ale v noci jsem nechytal. Znovu jsem místům dopřál potřebný klid, aby se mohly ryby nerušeně krmit.
Překvapením bylo, že se nakonec místa bez vázek ukázala jako mnohem produktivnější a ve srovnání s okolními rybáři se mi dařilo dosahovat mnohem většího počtu záběrů. S průměrnou vahou ryb jsem byl velmi spokojený, naprostá většina ulovených kaprů měla přes 10kg, což bylo vzhledem k vynaloženému času skvělé. Opět se mi tedy potvrdilo, že odlišení se od běžně zaběhlého stereotypu mělo pozitivní efekt. Tak enormní počet úlovků jsem už dlouho nikde jinde nezaznamenal a bylo jasně patrné, že oproti běžně používané taktice na této lokalitě byl můj přístup diametrálně úspěšnější.
Angry Plum a Massive Feed připravené pro večerní zákrm.
Největší ryba z krátkých akcí na Mušovské hrázi.
Země neomezených možností
Jednu z posledních opravdu povedených výprav jsem zažil přes pár týdny. Společně s Vlado Žuborem jsme vyrazili vstříc francouzskému dobrodružství. I když jsme předem neměli vůbec jasno, kde budeme lovit, plni odhodlání jsme druhý dubnový týden ukrajovali z mnoha kilometrů, které jsme měli před sebou. Francie nabízí nespočet možností a možná i proto je pro mě volba revíru někdy složitější. Chtěli jsme hlavně lovit na lokalitách, kde jsme ještě nikdy my, ani žádní jiní Češi nerybařili…
Nakonec jsme se rozhodli chytat každý zvlášť, byť pár kilometrů od sebe. Vybrali jsme si dvě menší štěrkovny, které podle místních ukrývají pouze malé množství velmi starých kaprů. Taktika pro první dny byla jasná. Do volných ok ve vodních rostlinách a pod protější břeh plný stromů jsem kaprům servíroval menší množství boilies Extáze s tygřími ořechy a pár hrstmi řepky. Menší ryby začaly ihned reagovat, ale rozhodně jsem s průběhem chytání nebyl úplně spokojený. Navíc se mi dařilo ryby odchytávat pouze z jednoho místa, které bylo oproti ostatním výrazně kalnější a kapři zde očividně v čisté vodě mé pasti nedokázali tak snadno odhalit.
S pomocí aquascopu jsem se snažil hledat nová místa, až jsem objevil několik dalších čistých oček, kam bylo možné položit nástrahu. Na pruty, které jsem umisťoval přímo do rostlin žádný záběr nepřišel a ani krmení z okolí nemizelo, takže tato oka byla tentokrát jasnou volbou. Velmi zajímavé bylo pozorovat, jak krmení postupně mizí. Vždy jsem zakrmil dvě až tři hrsti boilies, stejné množství ořechů a pár hrstí řepky. Už po pár hodinách, kdy jsem místa kontroloval si nešlo nevšimnout, že takřka všechno krmení chybí, tedy až na nástrahu s návazcem, která ležela na svém místě, velmi často pak i o pár centimetrů posunutá. Kapři se zde tedy očividně krmili, ale otázka byla, jak je dostat na háček.
Zásadní změnou, kterou jsem tedy ihned provedl na všech čtyřech prutech byla výměna návazce. Uvázal jsem si dostatek návazců z fluorocarbonu Clearwater, který při testech u břehu dokonale splynul se dnem. Musím přiznat, že fluorocarbon jsem vždy používal spíše kvůli jeho tuhosti, ale tentokrát jsem prostě potřeboval něco skutečně neviditelného. Kapři se opět nejvíce krmili přes den a jejich bystrým smyslům očividně nekamuflovaná sestava neunikla a hravě se jí vyhnuli. Při pokládání montáží jsem si dal tentokrát opravdu záležet. Vycházel jsem z myšlenky, aby na dně skutečně nebylo nic poznat. Zkrátka, co nevidím já, neuvidí ani kapři. Olova jsem tedy pokládal tak, aby byly zataženy přímo ve vodních rostlinách a pouze pár centimetrů návazce leželo na volném dně bez trav. A světe div se, najednou se karta obrátila! Během tří dnů jsem chytil asi 15 kaprů a mezi nimi i tři velké lysce mezi 18,8 a 20,2kg. Ani jedna z ryb navíc neměla vpich po háčku a očividně se jednalo o klenoty této vody, kteří moc dobře ví o běžných rybářských pastech.
Aquascope, neocenitelná pomůcka pro chytání v čistých vodách...
Výstavní kus, který zabral v malém oku mezi vodními rostlinami.
S tímto výsledkem jsem byl stoprocentně spokojený a chtěl jsem si znovu rozšířit obzory nějakým novým revírem. Po dni pátrání jsme nakonec našli nové útočiště. Další štěrkovna s průzračnou vodou a očividně aktivními kapry si říkala o rychlé nahození. Čáru přes rozpočet nám však udělali místní strážci, kteří nekompromisně těsně před setměním vykazovali od vody všechny, ať už rybáře či turisty. Tento trend se i ve Francii rozmáhá až nečekaně rychle, a tak bylo třeba se přizpůsobit. S Vladem jsme se domluvili, že budeme brzy ráno vstávat a ještě za šera vždy dojedeme k jezeru. Poté před setměním vyklidíme pole, vyspíme se a ráno znovu zaujmeme své pozice.
Ihned nás zaujalo, jakým množstvím krmí místní borci. Francouzi se krmení rozhodně nebáli a i když jim ryby nebraly, sypali do vody s každým přehozením kila a kila návnad. Strategie na další tři dny byla tedy jasná. Kromě toho, že jsme si vybrali úplný kout revíru, o který se nikdo jiný nezajímal, rozhodli jsme se tentokrát krmením v podstatě vynechat. I když jsme měli návnad ještě dostatek, stoprocentně jsme věřili tomu, že i místní velké ryby snáz a rychleji oklameme jiným přístupem. Vzhledem k tomu, že jsme na rybaření měli pouze pár hodin denně a kapři už se pomalu připravovali ke tření, rozhodli jsme se takřka nekrmit a lovit pouze se samostatným plovoucím boilies podpořeným maximálně hrstí návnad v jeho okolí.
Jak jsme řekli, tak jsme i udělali a druhé ráno ještě za šera jsme dorazili k jezeru. Vladys byl o poznání aktivnější a než jsem dohnal spánkový deficit, budil mě s tím, že má v podběráku dva kapry. Tak to šlo celé dva dny, kdy jsme se v podstatě nezastavili a naplnili kartu foťáku spoustou výstavních ryb. Místní rybáři samostatné plovoucí boilies nepoužívají takřka nikdy a zkušené ryby jsme měli možnost s touto nástrahou a taktikou s minimem použitých návnad chytat zřejmě jako jedni z prvních. Rozdíl mezi množstvím našich úlovků v porovnání s ostatními rybáři byl skutečně obrovský. Znovu se nám potvrdilo, že diametrálně jiný přístup, než na který byly místní ryby zvyklé, je cesta úspěchu.
Tučný lysec na plovoucí banánovou dumbellku.
Úspěch není jen o změně drobnosti, ale o komplexním přístupu k lovu. Každý revír chce zkrátka svoje a každá situace též. Vystupte z davu, objevujte nová místa a nebojte se změnit svůj přístup…
Robin Štěřík