Podzimní neznámá

Na podzim letošního roku jsem opět vyrazil s mým kamarádem Zdeňkem do země kapry zaslíbené,do Francie. Tentokrát jsem chtěl ale zkusit něco jiného. Vypravit se pro mě do neznáma. Chtěl jsem rybařit na jezeře, kde jsem ještě nikdy nechytal. Dlouho jsem sháněl informace o různých vodách. Nakonec jsem měl vybráno. Jednalo se o jednu  hlubší přehradu. 

Obhlídka jedné z přehrad

V podzimních měsících je většina francouzských přehrad upuštěna.

Po zdlouhavém hledání místa, kde koupíme povolení k lovu,  nás čekalo první zklamání. Dozvěděli jsme se, že na jezeře je kvůli nízké hladině rybolov zakázaný. Samozřejmě jsme měli v záloze další lokality. Bez takového to náhradního řešení se snad do Francie ani vyjet nedá. Další  z informací, kterou nám sdělil prodejce povolenek byla ta skutečnost,že i druhé , námi vytipované jezero je zavřené. To už nás ale opravdu naštvalo! Chvíli jsme se rozmýšleli, co dále podnikneme. Nakonec jsme si koupili povolenku na jezero,  které jsme měli v seznamu jako poslední. Po příjezdu k jezeru zjišťujeme,že i zde je hladina velmi nízko. Co okem dohlídneme, spatřujeme pouze jednoho kapraře sedícího u hráze. To byla pro nás první pozitivní informace.

Pouštíme se do vybalování. Zanedlouho máme vše ve člunech a jedeme hledat místa. Máme štěstí, když zpatřujeme,že lukrativní místo na jezeře je volné. Hladina na přehradě byla min. o 4m na vodním sloupci níže, než je normální stav. Z této situace jsme moc nadšení nebyli, ale jinou možnost jsme neměli. Už se na nás začala dosti projevovat únava, ale nakonec jsme každý 3 pruty vyvezli a šli spát.

Kvalitní člun,motor a echolot je na takových to výpravách samozřejmost.

Miluji podzimní ranní mlhy.

Zní to až neuvěřitelně, ale hned první noc dostávám záběr. Jednalo se o krásného polořádkáče s váhou 13kg. Ale to, co se stalo první ráno,mi hlava nebrala. V brzkých ranních hodinách mě budí křik Zdenka,který seděl cca 100m ode mne. Je to tam, Jo! Okamžitě se k němu jdu podívat. Zdenek klečí na zemi a hledí do podložky. Ty vole,to je masark! Říkám Zdeňkovi. Váhu kapra jsem odhadoval na 22kg. Po zvážení zjišťujeme, že má rovných 23kg a je to zároveň Zdeňkův nový osobák. Radost lovce je veliká.

Radost lovce byla ohromná.

Druhý den  dopoledne jsem se vydal na vodu prozkoumat dno a hloubky. Nebylo si z čeho moc vybírat. Dno se pozvolna svažovalo do 4,8m a to bylo vše. Všude samé bláto. Podle této situace jsem přizpůsobil i vlastní chytání. Nebylo co moc vymýšlet. Umístil jsem si čtyři  bojky takzvaně do „vějíře“.

Důležité pro mne bylo zjistit to, kde by mohli kapři proplouvat.  První místo si označuji 25m od břehu,kde končí pozvolna padající břeh a dále už je dno absolutně rovné. Druhé místo si označuji na 50m,třetí na 70m a nejvzdálenější prut mám na 120m. 

Jelikož všechny místa se nacházela v odhozové vzdálenosti, rozhoduji se pro lov z odhozu. Žádné zavážení a pohyb na vodě. V tomto případě by to bylo absolutně zbytečné. A hlavně. Byl jsem jediný, kdo své pruty nezavážel a dělal vše alespoň trochu jinak. Z navijáků jsem sundal cívky s pletenými šňůrami a vyměnil je za monofily. Měl jsem z toho dobrý pocit.

Na dvou prutech jsem vyměnil pletenku za vlasec a začal nahazovat.

Takových to středních kaprů jsem nachytal více.

Ještě tentýž den dostávám záběr. Ryba nevypadá tak veliká, ani moc nebojuje. Ale když ji spatřuji před podběrákem, začínám být se zdoláváním opatrnější. A je v podběráku. Hledím na dlouhého lysce. Váha ukazuje 20,70kg. Super. Kapr zabral na prut, který byl nahozený pouhých pár hodin. Místo nedokrmuji a montáž putuje na místo znovu. V tom dostávám záběr na nejvzdálenější prut. Zdolávám šupika kolem 10kg. Všichni ostatní jsou bez jediného záběru. Já jsem jich nakonec ten den udělal 5. Mělo smysl začít chytat z odhozu? Já jsem názoru, že ano! A moc dobře jsem věděl,co dělám.

Další dva dny jsem i já bez kontaktu. Hlavním důvodem, proč jsme se záběru nedočkaly,byla dle  mých zkušeností stále klesající hladina. Na revírech, kde mi během rybaření klesala hladina,jsem se nikdy dobrého výsledku nedočkal. S počasím to také nevypadlo moc nadějně. Na sluníčku 35st a hladina jak olej. Zkoušel jsem vše možné, ale dalšího záběru jsem se nedočkal.

Do konce výpravy nám zbývaly dvě noci. S jedním prutem jsem zkusil změnit místo a u montáže nakrmit méně, za to hodně do prostoru. To také někdy pomůže. Těsně nad ránem mám konečně záběr právě na tento prut. Tuším, že se jedná o slušnou rybu. Ta mi jede podél břehu. Do člunu se mi nechce. Beru si jen podběrák a po břehu jdu za kaprem. Vlasec mám konečně kolmo na vodu. Venku se akorát rozednívá, když spatřuji na hladině velikého lysce. Mám ho asi 5m před podběrákem. Blíže už ho k sobě kvůli mělké vodě přitáhnout nemohu. No nic. Shazuji oblečení a s podběrákem v ruce a po kolena v bahně si jdu pro něj. Na podruhé se mi ho daří podebrat. Stojím ve vodě jak opařený,hledím na kapra,je nádherný. Opět jsem zažil něco, na co budu vzpomínat celý život. Vzpomínky,zážitky,emoce,adrenalin ,tajemno a bůh ví co ještě. To jsou okamžiky,kvůli kterým to vše dělám a mám tak rád. 

Největší kapr výpravy a zároveň můj nový osobák!

Kapr vážil 26,60kg. Je to zároveň můj největší kapr. Ale to není to nejdůležitější. Důležitější jsou ty okamžiky, které následovaly před tím…snad mi rozumíte…

Snažte se být u vody sami sebou, přemýšlet a dělat věci jinak, mít oči otevřené a úspěch se dostaví.

Za Nikl Team  

Jirka „Scopex“ Majer