Je tomu něco přes rok, co Petr s Karlem zvítězili v nelehkém závodu na Vltavě. Tato událost je velice specifická a nemá u nás svojí náročností konkurenci. Nikl Team čekala letos obhajoba loňského titulu, a to je v takovémto případě věc opravdu nelehká. Jak se s tímto úkolem kluci poprali nám řekne jeden ze závodníků.
Závodů na Vltavě jsem se účastnil již po třetí. První ročník jsme spolu s Láďou vybojovali 3. místo, loni s Karlem 1. místo, a tak před námi bylo obrovské očekávání. Samozřejmě jsme měli velkou výhodu v tom, že jsme věděli do čeho jdeme a byli na spoustu pikantností, které Vltava skývá, připraveni.
Vltava je charakteristická zejména tím, že ryby často reagují na krmení až druhý den. I letos bylo pondělí tak trochu hluchým dnem a ryby se vzpamatovávaly velkého počtu silonů a krmení, které se najednou ve vodě nacházelo. Od úterka jsme však rozjeli akci na plné obrátky. Konkurence byla veliká a hned od počátku bylo jasné, že letos nám budou ostatní teamy šlapat na paty. V úvodu se chytilo několik těžkých ryb a my měli plné ruce práce ostatní dohnat. Rozhodující byla noc z úterý na středu, kdy se nám podařilo nachytat u Baranďáku 5 bodovaných ryb a rozjet tak naše skóre. Radostná zpráva byla, že od středečního rána jsme již okupovali první místo.
Nutno říci, že za naším úspěchem stálo za prvé snížení průtoku ze 150 na 100 m3/s a za druhé také krmení, které projíždějící ryby zaujalo. S vnaděním jsme to nijak nepřeháněli a založili jsme jej na methodmixu red spice, který jsme prolívali boosterem kill krill a také liquidem kill krill.
Na 10 kg mixu jsme dávali jeden booster a asi půl kila pelet a rozpůlených boiliesů kill krill. Nejhorší práce byla vždy vyrobit methodmixové koule a naházet je do vody pomocí vnadícího košíčku.
Montáže jsme zhotovovali ze ztužených materiálů, ať už fluorocarbonu, silonu nebo potažené šňůrky, zejména kvůli eliminaci možného zamotání koncové udice. Karlovi se nejvíce osvědčili háčky centurion vel. 8, já jsem zase vkládal více důvěry do háčků continental vel. 6.
Závěr závodu byl plný adrenalinu a do poslední chvíle nebylo jasné, kdo vlastně vyhraje. Na poslední noc jsme vsadili úplně vše. Připravili jsme každý asi 10 nových montáží, abychom byli schopni okamžitě nahazovat pruty zpět do vody a nepromarnili tak ani jediný okamžik. Cestu za vítězstvím nám komplikovali nebodovaní kapři, kteří pravidelně dosahovali délky 53 nebo 54cm (pozn. bodovaná hranice byla od 55 cm).
To však bylo jen jedno z úskalí. Větší ryby pro změnu velice rády mizely ve vázkách či pod projíždějícími diskoparníky. Celou atmosféru závodu dokresloval hluk automobilů a hromadné dopravy, noční návštěvy bezdomovců a feťáků pražského podsvětí, ale i krásný pohled na nádherné dívky sportující každodenně na cyklostezce. Některé se s námi i rády vyfotily!
Možná právě kvůli těmto zážitkům, které nikde jinde na závodech nepotkáte, se nám klání na Vltavě opět silně vrylo do naší paměti. V letošním roce jsme si posunuli laťku opět o něco výše, a to na krásných 18 ulovených ryb o celkové hmotnosti 73,67 kg, které pro nás znamenaly obahojobu loňského prvního místa a silný závazek pro příští ročník!
Petr Šurek