V polovině září jsme s Lumírem dostali nabídku účasti na kaprových závodech Green Hell 2009. Tu jsme po krátké úvaze přijali a začali pilně shánět informace o místních podmínkách, rybí obsádce, úspěšných nástrahách a používaných taktikách. Výsledkem našich příprav bylo 7 druhů boilies po 5kg, asi 12 druhů pop-ups, obalovací těsta, dipy, boostery a čisté esence. Vzhledem k alarmujícím zprávám o nadměrném výskytu sumečka amerického nám Karel Nikl naložil větší množství tygřích ořechů se speciální úpravou.
Teoretická příprava na Háromfu
Pokud se týká samotné techniky lovu, v tomto ohledu jsme měli celkem jasno. Najít alespoň částečně tvrdší dno mezi lekníny, nepokládat nástrahy do velkých ok, vyhnout se podvodním kořenům, pokládat vlasce vedoucí k prutům na lekníny a pořídit si podběrák s pevným rámem. Vše vypadalo teoreticky jednoduše, později se ale ukázalo, že to zase taková pohoda nebude.
Příjezd na místo a systém závodění
Náš první pohled na Háromfu z centrálního mola.
Poklidné posezení, čekání na akreditaci.
Vláďa Pazdera při úvodním proslovu třese pravicí Károli Pálinkovi – správci Háromfy.
Do dějiště závodů jsme dorazili již v sobotu večer. Následující den se nesl ve znamení posledních příprav ze strany organizátorů, příjezdu závodníků a večerního zahájení závodů. Jednou ze zajímavostí v pravidlech závodu bylo střídání lovných míst. Celé jezero bylo rozděleno na 2 strany a každá z nich na 2 poloviny. Celkem tedy do 4 sektorů. V první části závodu se chytalo 52 hodin na jednom místě. Poté proběhlo losování nových míst a to tak, že každý tým losoval nové místo nikoliv z celého jezera, ale pouze ze sektoru, který byl umístěn křížem na druhé straně, proti sektoru, kde tým začínal lovit. Takto bylo spravedlivě dosaženo toho, že každý tým měl možnost lovit jak v části blíže k přítoku, tak v části u hráze. Na druhém místě se lovilo 71h. První los nás vyslal na číslo 17. Vpravo ostrov, ke kterému nemůžeme, před námi cca 120m leknínového pekla. Zanechali jsme teoretických úvah, obešli stolek s vynikajícím rautem a v poklidném rozhovoru s kamarády jsme se nadlábli a šli se vyspat do našeho bydlíku rozloženém v bivakovém městečku.
Náš příspěvek na velkou vzkazovou tabuli Green Hellu 2009–10–18.
Max carp team při originálním způsobu losování prvního lovného místa.
První část závodu
Naše první lovné místo. Stanoviště č.17 a před námi první kontakt s Peklem.
Ráno stojíme na místě č. 17 a plánujeme jak začít. Vlevo i vpravo máme v dosahu kromě volné vody několik malých ostrůvků rákosí, ale jsou tak blízko břehu, že se k nim patrně neodvážíme zavézt montáže. Je jasné, že hlavní návnadou i nástrahou bude tygří ořech. Nicméně věříme také našemu boilies, na které zde mnozí známí nachytali krásné kapry. Pro první vývoz volíme boilies 3XL a Red fish&Robin Red HNV. Všechny montáže jsou připravené na panáčka, kterého nadzvedávají mražené pop-ups stejných či kořeněných příchutí, nebo naprosto odlišné hotovky, většinou ovocné pop-ups. Většinu nástrah také obalujeme do boilies těsta 3XL. Po startovním výstřelu okamžitě vyrážíme na vodu a bleskově se snažíme položit montáže na co možná nejlepší místa. Ve hře je totiž první trofej za nejrychleji ulovenou rybu. I když je zde na závodech mnoho týmů, které mají na Haromfě mnoho zkušeností, věříme si a hrajeme od začátku o vše. Krátce po poledni již pomalu zapomínáme a nejsme přehnaně ostražití. Stavíme bivak, připravujeme něco k obědu, chystáme nové zbraně, když se najednou rozječí signalizátor a my vybíháme na molo, které se v tu chvíli zdá být nejméně o 50m delší. „To je 3XLková popka v těstě!“ Křičí na mě za běhu Lumír… Jsme těsně u místa, kde jsme položili montáž. Vyprošťujeme poslední metry šokového vlasce Headline od Leona a snažíme se navázat s rybou kontakt. Bohužel jsme neměli možnost jí vůbec zahlédnout. Háček vězel zaseknutý v kořenech leknínů a my už jen sledovali vítězné podebrání kapra na protějším břehu. Převezli jsme tedy zčerstva montáž a vracíme se ke břehu. Druhý den jsme stále bez bodované ryby.
Při běžném lovu by nám tento lín udělal určitě velkou radost.
Opatrný záběr, chvilka napětí a zklamání v podobě macatého karasa.
Na atraktivní pop-up 3XL se nám podařilo ulovit jen líny, cejna a karase. Je jasné, že nejen sumečci, ale také bílá ryba je zde při chuti. V této fázi se rozhodujeme zariskovat a naprosto zásadně zjemňujeme naše koncové udice a měníme nástrahy a návnady. Navazujeme Longshank Nailer velikost 8 na měkkou šňůrku dlouhou asi 20–25cm. Jako nástrahu připravujeme 2 samotné tygřáky dipované v dipu 3XL, které Lumír navrtal a nadlehčil korkem.
Do každého ořechu jsme navrtali dutinku a do ní vsunuli kus korku.
Návazce s nástrahami ponořenými do dipu 3XL.
Zlomový bod – přicházíme tomu na kloub!
Při převážení jednoho z prutů si všímám velkých vírů a bublin, které se zvedly asi 5m před místem, kde byla naše nástraha položená dosud. „To nebyl jen jeden kapr!“ ukazuji Lumírovi na bubliny, které se rozjíždějí do několika stran. Oba se pousmějeme, kývneme na sebe a okamžitě na toto místo nastražujeme tygřáky. Přikrmujeme taktéž jen oříšky. Boilies se tu zkrátka nevyplatilo ani nastražovat, ale ani jím krmit. Sumečci jsou tu na boilies už tak zvyklí, že bychom si tím velmi komplikovali situaci. Přihodil jsem 2 hrsti tygřáků k montáži a chci se otočit k Lumírovi, že vyrazíme ke břehu. Kouknu na něj a zjišťuji, že Lumír právě dochroupal další dávku tygřáků, které i jemu náramně chutnají. Že by si jich ale cpal do pusy plné hrstě? To nikdy nedělal… Lumír ale tygřáky po rozkousání nespolkl, ale naplival je do prostoru kolem položené nástrahy.
První kapři v podběráku
Neuběhlo moc času a setmělo se. Krátce poté nám ušní bubínky prořízla rajská hudba signalizátoru. Našeho! Vyrážíme okamžitě na vodu a modlíme se, aby se nám konečně zadařilo. Jsme poslední tým v sektoru, který ještě nemá uloveného kapra. Horečně veslujeme k nejdále vyvezené montáži, vymotáváme kapra, který udělal několik kliček v hustém leknínovém porostu, a po chvíli jej třesoucíma se rukama podebíráme. „Yééés… je tam!“ Není těžké uhodnout, odkud tento záběr přišel. Samozřejmě z místa, kde jsem zpozoroval pohyb ryb a doktor mi k nástraze naplival rozkousané tygřáky ;-) Kapra zapínáme do podložky a okamžitě znovu pokládáme montáž na stejné místo.
Druhý večer závodu. Náš první bodovaný kapr.
Při večerním vážení se na nás rozhodčí Viktor konečně usměje a povídá „No to je dost, že jste konečně zavezli, soutěž už dávno začala ;-)“ Tento úlovek nám do žil vlil dávku optimismu a v našem táboře zavládla radost. Do rána jsme se mohli radovat ještě 2×. Všechny záběry přicházely ze stejného fleku. Dopoledne převážíme poslední prut, který byl poblíž koryta starého potoka na nové místo.
Skvělý koženáč přes 13kg, který zabral ze stejného místa.
Další kapr z druhé noci, který nám dopomohl k vítězství v sektoru.
Závěr prvního kola
Sehraný postup při vyprošťování kapra ze stulíků.
Ostřílení návštěvníci Háromfy nám nejednou radili, abychom v případě neúspěchu nepokládali montáže na stejné místo, ale vždy zkoušeli nové a nové. Kolem poledne se ukázalo, že i tohle byla správná volba. Menšího kapříka jsme zdolali poměrně snadno a stejně tak, jak rychle jsme jej zdolali, tak nám také došlo, že jsme se tímto nejen vyhoupli na průběžné 4té místo, ale ujali jsme se i vedení v sektoru.
Během druhé noci se nám podařilo vychytat první místo v sektoru.
Navíc jsme na tým JET FISH ztráceli pouhých 950g na celkové denní vítězství! Tohle nás trochu omráčilo. Na Green Hell jsme nejeli s ambicemi na medailové pozice, naším přáním bylo uspět alespoň v jedné z menších disciplín, jakými bylo právě denní vítězství nebo vítězství v sektoru. Ve 14h jsme po ukončení první etapy závodu sbalili všechno vybavení a spěchali do základního tábora, kde nás čekalo grilované selátko a hlavně nové losování, které všichni velmi netrpělivě očekávali.
Nové rozlosování
Nálada v základním táboře byla velmi, velmi přátelská. Připomínala pohodové setkání mnoha kaprařů, jakoby snad ani nešlo o soupeře závodu. Všichni si vřele a horečně vyměňovali zkušenosti z dosavadního průběhu lovu. Nikdo se myslím netajil se svými poznatky, protože díky způsobu losování bylo jasné, že se na jeho první místo ani teoreticky nemůže vrátit. Krátké odpoledne uteklo jako voda, rozhodčí do nás doslova nalili rozlosování nových lovných míst a kolem 17h bylo na čase vyrazit znovu do terénu.
Druhý poločas začíná
Drť z tygřích ořechů, chytrá metoda znásobení atraktivity.
Tentokrát nikdo nepospíchal na vodu z důvodu rychlého ulovení bodované ryby, ale proto, že se velmi rychle šeřilo. Zmapování lovného místa tedy muselo proběhnout velmi rychle. Vsadili jsme na osvědčenou techniku, kdy jsme pomocí 2,5m dlouhé dřevěné tyče prozkoumávali dno, vyhledávali čistá místa bez kořenů leknínů, případně místa s menším nánosem bahna. Obojí se nám perfektně dařilo – a tak i když jsme 3× pokládali montáže na velmi malý prostor o rozměrech cca 25×25cm, položení všech 4 prutů jsme zvládali velice rychle. Okolo každé nástrahy jsme zakrmili pouze tygřími oříšky a jejich drtí, kterou jsme už předem připravili v drtičce od Kordy – Krushe.
I na druhém místě slavil náš styl lovu úspěchy.
První záběr na sebe naštěstí nenechal dlouho čekat. Po desáté hodině jsme zdolali prvního kapra na novém místě. Tento způsob vnadění spolu s opravdu strojově přesným pokládáním montáží nám začal přinášet pravidelné záběry, které byly většinou od kaprů. Postupem času ale v podstatě všude začali do tygřáků najíždět i amuři. Bylo až neuvěřitelné, že jsme se ve čtvrtek odpoledne vyhoupli na průběžné první místo v celkové soutěži a zároveň jsme si připsali denní vítězství.
Nadlehčený tygřák nám pomohl i k pěkným amurům.
Pomocná ruka sousedům
Maroš ze sousedního týmu K-80 s jeho novým osobákem 15,24kg.
Rázem se z úlovků radovali i soupeři, skvělí kluci a noví kamarádi.
Jožo a jeho osobák v amurovi – torpédo přes 13kg.
Na druhou stranu nám to nedalo a našim sousedům z týmu CT K-80 jsme poradili jak na to. Věnovali jsme jim několik kilogramů tygřáků, pytlík úspěšných háčků, ukázali montáže a dali několik tipů k pokládání nástrah. Stejně jako nám, i jim se začalo dařit a mezi prvními úlovky byly i jejich osobní rekordy. S blížícím se koncem soutěže narůstala i naše nervozita. Žádný z týmů se nijak významně neutrhnul, a tak mohlo několik ryb chycených jedním týmem znamenat skok na nejvyšší příčky. Není tedy divu, že nám každý úlovek udělal velkou radost.
Všechny talismany jsou na svých místech a my hypnotizujeme špičky prutů.
Každá ulovená ryba nám udělala obrovskou radost.
Skvělá atmosféra závodu strhla nejen závodníky, ale i organizátory.
Takhle Lumír nožem ozdobil dřevený stůl na obou našich lovných místech.
Adrenalinový finiš soutěže
Lumírův velký šupináč z poslední noci závodu.
Poslední noc byla velmi klidná, absolutně bez větru. Přinesla nám 4 krásné ryby. Stejně tak byla štědrá k týmu JET FISH, který nás statečně dotahoval. Slunečné počasí bez větru klukům hrálo do karet a přilákalo ryby do mělké části jezera do jejich sektoru. A kluci toho dokázali se svými zkušenostmi náležitě využít. Podařilo se jim nachytat několik krásných kaprů i přes den, zatímco my jsme ztratili 2 pěkné amury. Závěrečné minuty závodu se neskutečně vlekly a my jsme se těšili na ukončení soutěže, ať už byl výsledek jakýkoliv. Poslední záběr nám přišel asi 2 minuty před koncem závodu. Bylo jasné, že rybu už nestihneme zdolat a dovézt na břeh, přesto jsme za ní vyrazili. Podle očekávání nás výstřel, který oznamoval konec závodu, zastihl ještě na vodě, a tak bylo o výsledku rozhodnuto.
Během cesty za naší poslední rybou zazněl ukončovací výstřel.
Vzhledem k tomu, že organizátoři této soutěže pravidelně informovali závodníky o výsledcích až do samého konce závodu, věděli jsme, že nás čeká druhé místo.
Přesto že jsme 2 dny udržovali vedení v soutěži, byli jsme nakonec s výsledkem velmi spokojeni. První cesta vedla do tábora vítězů, abychom jim pogratulovali. Všichni jsme se shodli na tom, že se nám se závěrečným výstřelem závodu velmi ulevilo od napětí, které tento krásný a perfektně zorganizovaný závod přinesl a těšili jsme se na závěrečný večírek a společné oslavy.
Překvapení na závěr
Před večerním vyhlášením nás čekalo příjemné překvapení. Karel Nikl se v době závodů věnoval pracovním povinnostem ve Francii. Do Čech se vrátil v pátek večer a podíval se na online přenos ze závodů, který ho natolik vtáhl do děje závodů, že v sobotu opět nasedl do auta a vyrazil spolu se svým synem na 7mi hodinovou cestu na jih Maďarska, aby s námi oslavili naše umístění v soutěži. Tomuhle říkáme týmový duch!
Společná radost z úspěchu na našich prvních závodech.
Vectif, Ivan Juřička a Pavel Převor. Spokojení členové realizačního týmu Green Hell 2009.
Za toto milé překvapení bychom Karlovu rádi touto cestou ještě jednou poděkovali. Stejně tak patří náš dík všem organizátorům závodu Green Hell 2009, kteří svou precizní přípravou a ohromným nasazením vytvořili velmi příjemnou atmosféru, která mezi všemi zúčastněnými panovala po celý týden. Už v průběhu závodu nám bylo jasné, že na tento týden nikdy nezapomeneme. A pokud to bude možné, rádi se zúčastníme i dalšího ročníku.
Nashledanou Háromfo! Zase za rok…?
David Marysko
Nikl Team