Nahazování bez zamotání…

Zamotaná montáž - noční můra kapraře

Stále se setkávám s různými rozhovory na téma „zamotání montáže při nahazování“. Jako asi každý kaprař i já jsem se potýkal s touto problematikou, a tak mě napadlo, že bych se pokusil o své zkušenosti podělit.
Neznám totiž horší pocit, než po stažení montáže zjistit, že moje nástraha ležela na dně 24h bez záběru a to nikoliv z důvodu nezájmu kaprů, ale protože byla zašmodrchaná kolem olova! Rozhodně nemůžu tvrdit, že už se mi nikdy nestane, že by se mi montáž zamotala. Pokusím se ale popsat několik způsobů, jak tento jev co možná nejvíce eliminovat a jak postupovat, aby každý mohl čekat na záběr s klidným pocitem, že je vše jak má být…

Faktory ovlivňující chování montáže při náhozu

Na chování celé sestavy ve fázi mezi nahozením a dopadem na hladinu má vliv několik faktorů. Prvním a velmi důležitým je technika hodu. Toto je věc, u které nedokážu přesně popsat, jak na to. Technika hodu je u každého trochu jiná a jak správně házet je tedy dle mého názoru jen a jen otázkou cviku. Každý potřebuje jiný čas na to, než dostane ten správný grif. Jediné co tedy můžu doporučit je dostatečný trénink. Nevidím v tom nic neobvyklého, když si i zkušený rybář zajde k vodě jen tak zatrénovat. Obzvlášť po zimě nebo delším období absence u vody se to určitě hodí. Házet co nejdál zkouší mnoho lidí, ale přesnost hodu s těžším olovem a návazcem včetně nástrahy na krátké vzdálenosti, případně v těžším terénu a za snížené viditelnosti je již trochu náročnější. Nedávno mi způsobilo dost trápení odhodit se 120g olovem s přesností na 1 m² těsně před setměním, spodem – pod převislým stromem a na vzdálenost cca 10–15m. Bylo to tím, že už jsem takhle hodně dlouho neházel.

Volba zátěže - banalita nebo ovlivňující faktor?

Nejčastěji používanými zátěžemi vzhledem ke způsobu uchycení jsou:

• Inline
• Závěsné
• Helikoptéra

Nelze jednoznačně vybrat typ uchycení olova, které je pro odhoz vhodnější, protože tuto volbu rozhodně nepodřizuji chování daného typu olova při samotném nahazování, ale spíše tomu, jak se chová při zdolávání ryby vzhledem k potencionální možnosti zamotání a ztrátě ryby. Při lovu mezi hustým porostem vodních travin či stulíků raději používám inline zátěž, která se při zdolávání v porostu tolik nezamotává, jak tomu naopak bývá v případě pohupujícího se olova na závěsce. V místech bez travin, ale naopak s možnými vázkami ať již v podobě zatopených stromů nebo kamenitého dna s mušlemi, používám raději závěsná olova a bezpečnostní závěsky. V tomto případě počítám s tím, že se zátěž pohybuje níže než kmen a při potenciálním uváznutí nemusí být kmen poškozen, ale pouze dojde ke ztrátě zátěže. V takovém případě navíc doporučuji použití kamenné zátěže, která v případě odhozu na krátkou vzdálenost postačuje a při ztrátě nemá tak negativní ekologický dopad pro životní prostředí.

Dalším typem použití závěsné zátěže je helikoptéra. Jedná se jednoznačně o nejlepší sestavu pro daleké odhozy a ve spojení s krátkým návazcem se také velmi málo motá. Jedinou nevýhodou při použití této sestavy je olovo, které se při zdolávání kapra pohupuje poměrně dost nízko pod tlamkou ryby a obzvláště při kamenitém břehu hrozí zaklesnutí olova a celkové uváznutí. Pro lov na dně bez závad je naprosto ideální bezpečnostní helikoptéra Safety Helicopter Rig z produkce firmy Carp ´R´ Us.

Nástavce, vodiče, hadičky – užitečné pomůcky!

Dalším článkem, který má vliv na motání návazce při odhozu je tzv. šokový návazec. Ve většině případů se jedná o poslední metr nebo několik metrů materiálu, kterým je zakončený kmenový vlasec či šňůra.

Zde jsou některé z nich:

• Trubičky nebo hadičky proti zamotání
• Silný monofil – např. Headline 0,60mm od Leona Hoogendijka
• Šňůra s olověným jádrem
• Speciální nástavce (Korda – Kamo Leader, Leon Hoogendijk – Protect Leader)

Důvodem je ztužení celé sestavy, které při letu zabraňuje kontaktu s návazcem. Při použití trubiček nebo hadiček proti zamotání doporučím jejich vyzkoušení předem a sice v mělké vodě či v nějaké nádobě s velkým plochým dnem, nejlépe v nějakém lavoru. Některé typy trubiček mají větší vnitřní průměr, ve kterém je poměrně dost vzduchu, který po dopadu na dno neunikne. Poté dochází ke zvedání celé trubičky či hadičky nad dno – zvláště pokud je použita současně se závěskou, což může pro kapra působit podezřele či rušivě. I tak si ale myslím, že mnohem lepšími materiály jsou všechny další, které jsem uvedl.
Pokud někdo namítne, že použití šňůr s olověným jádrem nebo speciálních nástavců celou sestavu hodně prodražuje, doporučím bez váhání použití vlasec Head Line od Leona. Krom vhodných vlastností pro odhoz ve smyslu motání návazce v něm také najdete kombinaci vynikající šokovky s perfektní odolností proti oděru v mušlových polích. Stejně tak je vhodné jeho použití v místech se zatopenými stromy, do kterých se tento materiál nezařezává tak, jako běžné Dyneemy, které se jako šokovky často používají.

Návazcové materiály…

Dalším z faktorů, který má velmi významný podíl na chování sestavy při odhozu je délka návazce a materiál ze kterého je vyroben. Velmi často slyším názor „v jednoduchosti je síla“. Samozřejmě s tím souhlasím, ale ne vždy toto pravidlo přesně vyjadřuje v čem spočívá ona jednoduchost. Např. 30 cm montáž z měkké šňůrky bez jakékoliv úpravy vyžaduje minimálně výbornou techniku házení a pokud možno vizuální kontrolu celé sestavy při letu, což velmi často není dost dobře možné.
Obecně platí, že čím delší návazec, tím větší má tendenci se motat. Co se týká používaných materiálů, tak v případě sestavy, která by se nám po náhozu neměla motat je rozhodně nejlepší použití fluorocarbonového materiálu. Není to jen tuhý materiál při jehož použití těžíme z jeho mechanických vlastností. Důvodem pro jeho použití na rozdíl od klasického monofilu je také jeho oděruvzdornost, která je vyšší než u běžných monofilů a také jeho větší hmotnost, díky které lépe kopíruje dno.
Vraťme se ale opět k základnímu tématu tohoto článku. Pro odhoz je vzhledem k výše uvedeným vlastnostem rozhodně nejlepší použití fluorocarbonu pro celou délku návazce. Pokud používáme návazec kombinovaný, je ideální použít alespoň 2/3 délky návazce z fluorocarbonu nebo jiného tuhého materiálu. Pro tuto variantu nejraději používám fluorocarbonové nástavce Stiff Combi Link od Carp´R´Us. Velmi podobnými materiály jsou po mechanické stránce šňůrky s potahem tzv. svlíkačky. Nejsou již tak pevné jako fluorocarbon, ale i tak jejich potah velmi dobře zabraňuje nekontrolovatelnému motání samotné šňůrky a také je výroba návazce mnohem jednodušší a rychlejší.

Detaily, ale velmi důležité!

---

Použití většiny výše uvedených materiálů v souvislosti se snadným nahazováním bez zamotání je mnohým z vás velmi dobře známé. Aby se nejednalo jen o shrnutí známých faktů, rád bych upozornil na některé důležité detaily, jejichž použití se mi velmi osvědčilo. Prvním z nich je použití silikonového převleku od firmy Korda – Anti tangle sleevs. Tento převlek velmi dobře fixuje koncový návazec. Celý vtip je v tom, že po nahození je za letu celý návazec mechanicky odtlačován od olova a kmenového vlasce či šňůry. Podobnou funkci má také obyčejná silikonová hadička, ale ta není tak pevná. Použití převleku od Kordy vidím jako ideální u všech typů zavěšení olova včetně helikoptérové montáže. Dalším detailem, který jednoznačně souvisí s použitím zmíněného silikonového převleku je použití vynikajícího obratlíku Gizmo Quick Change Swivel od anglického výrobce Carp´R´Us. Tento obratlík spojuje komfort související s naprosto jednoduchou a rychlou výměnou návazce a mechanickou vlastnost, která velmi dobře ovlivňuje chování návazce po odhozu. Důležitá je ta část obratlíku, na kterou se nasazuje návazec. Tato část je do obratlíku vsazená tak, že se sice může otáčet kolem své osy, ale na druhou stranu je v obratlíku tak pevně uchycená, že nedochází k volným výkyvům do stran.

Asi posledním detailem o kterém bych se rád zmínil je použití převleku na závěsná olova s obratlíkem. Pro rybáře, kteří na svých olovech nechávají obratlík jej doporučuji překrýt kouskem silikonové gumičky např. Silicon Sleevs od firmy Korda, která minimalizuje riziko obtočení se návazce právě kolem obratlíku. Může nastat situace, kdy po nahození je návazec několikrát obtočen kolem olova a návazcová šňůrka vězí zachycená v „drážce“ obratlíku. Může se dokonce i stát, že se „skřípnutá“ šňůrka v drážce obratlíku jednoduše přetrhne a dlouho očekávaný kapr díky takové maličkosti osvobozen od boje snadno unikne.
I když nyní na většině svých bočních olůvek obratlíky kleštěmi ucvakávám, krytí obratlíků závěsných olůvek je také určitě jedna z možností jak minimalizovat riziko zamotání koncového návazce. Rotující návazcová šňůrka se jednoduše nemá o co zachytit a po hladkém povrchu silikonové hadičky lehce sklouzne.

PVA – šikovný pomocník

Poslední pomůckou, jejíž použití se mi osvědčilo při nahazování na kratší a střední vzdálenosti jsou PVA materiály. Velmi účinné je použití PVA punčochy naplněné metod mixem, peletami, kuličkami boilie a nebo kombinací všeho uvedeného. Výroba a ideální způsob použití PVA válečků již byla několikrát popsaná a tak přikládám jen několik fotografií ze kterých je vše velmi dobře patrné. Pokud se nechceme zdržovat výrobou válečků nebo nám to nedovoluje např. deštivé počasí na krátké vycházce bez bivaku, je dostatečně účinnou volbou fixace nástrahy pomocí PVA pásky ke stringeru z 1–3 ks boilie stejné velikosti. Toto zafixování nejen že dobře zabraňuje zamotání háčku a nástrahy kolem olova nebo kmenu, ale také nedochází k nechtěnému zamotání samotného vlasu kolem háčku.

Pevně věřím, že jsem alespoň někomu napomohl vyřešit potíže, které i mě občas znervózňovaly a nenechávaly mě v klidu sedět u nahozených prutů a snít o krásných lyscích či bojovných říčních šupináčích, kteří se jistě motají kolem mé nástrahy a snad každou chvíli rozdrnčí můj hlásič. Proboha, nebo snad ne, protože je montáž zamotaná? To nééé..!

David Marysko